Komentáře

1 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 6. dubna 2020 v 20:46 | Reagovat

Sakury podle druhu, hlavně sakura podzimní postupně kvetou už od listopadu. V lednu byla jedna sakura v arealuvholesovicke trznice obsypana květy.. Podobně kvetou v zimě Bíliny a Kalina vonná.. A letos jako by po celou zmu bylo jakési polojari, sedmikrásky apod. květy celou zimu..

2 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 6. dubna 2020 v 21:00 | Reagovat

Viliny mi to přepsal na byliny...

3 Proxim Proxim | 7. dubna 2020 v 0:49 | Reagovat

Pro mě jsou sakury naopak symbolem pomíjivosti života; když jsem dvakrát týdně jezdila na návštěvy do Vinohradské nemocnice, rozkvétaly, pak kvetly a nakonec s nimi vítr zasypal okolní ulice. Letos jsme si z jarní přírody užili nejvíc kočičky, které kvetly víceméně celou zimu a první kvítka podbělu u Podolského mostu.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. dubna 2020 v 1:35 | Reagovat

Ano, jarní vzduch je plný básní. Tedy mimo jiné :-). Moc pěkně poeticky napsáno. Když i Kundera v tvých očích dostává drobný květový odpustek, je to, myslím, skvělý důkaz síly jara.

5 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 7. dubna 2020 v 10:35 | Reagovat

[1]: [2]: Na tu holešovickou sakuru pozor: mají tam totiž jednu, na které jsou květy umělé. Nachytala jsem se jednou, když jsem ji viděla jenom z dálky, podruhé jsem ale přišla blíž a musím říct, že to bylo docela zklamání :-D

[3]: Ano, pomíjivé jsou moc, a když je opravdu teplo, tak je za pár dní po nich. Snad aby se příliš nekoukaly a víc jsme si jich vážili během těch pár vzácných chvil, kdy kvetou :-)

[4]: Děkuji :-) S Kunderou mám zkrátka problém. Čtu ho, jenom když mi to někdo nakáže, což se stalo celkem dvakrát, a pokaždé mě to naplnilo opravdu velkou nechutí a odporem. Jeho psaní je prostě hnusné a doufám, že už nikdy se jím nebudu muset prokousávat, jaro nejaro :-)

6 stuprum stuprum | Web | 7. dubna 2020 v 14:05 | Reagovat

Zase je ruka v rukávu, máme to potvrzené z první ruky, spustila ses znovu s prvním miláčkem s očima tůní, který vzdoruje zubům času.

7 on on | 7. dubna 2020 v 15:12 | Reagovat

Prečo ľudia, ktorí sú dokonale nešťastní, cítia nejakú zvláštnu potrebu v každej vete, každom slove, každom článku pripomínať, akí sú šťastní?

8 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 7. dubna 2020 v 16:31 | Reagovat

[6]: :-D Taková interpretace je skutečně velmi tvoje!

[7]: Snažíš se mi tímhle lehce pasivně agresivním komentáře naznačit, že jsem dokonale nešťastná, ale píšu o pravém opaku? Díky, ale musím popřít obojí. Článek je o šťastných vzpomínkách a to je opravdu velký rozdíl. Odkud se bere informace, že jsem dokonale nešťastná, je mi nicméně naprostou záhadou. Tady muselo dojít ke skutečně velkému šumu v komunikaci, což mě mrzí, ale to je tak všechno, co s tím můžu dělat.

9 blondýna blondýna | Web | 8. dubna 2020 v 6:31 | Reagovat

Tak ty jsi nešťastná ? Něco mi uteklo ?
U tebe mne to poměrně překvapilo, ale tak barvitě a jarně jsi to dnes pojala, že se úplně těším ven, až sluníčko vyskočí nad horizont.
Krásné dny, Verunko.

10 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 8. dubna 2020 v 8:21 | Reagovat

[9]: Z toho si nemusíš dělat starosti, v tomhle případě něco uteklo i mně :-D Jsem ráda, že se ti článek líbil a také přeji krásné dny! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.