Rozjímání ke konci roku

30. prosince 2019 v 21:24 | Marie Veronika |  Zápisník
Říká se, že když začíná něco nového a odehrává se nějaká významná změna v našem životě, máme tendenci ji projevovat navenek, co to jde. Žena tak po svatbě ostříhá dlouhé lokny, v těhotenství uklízí jako šílená, a když děti dospějí do puberty, obarví si vlasy načerveno. Pravda, možná je to v té lidové moudrosti ještě trochu jinak, ale jednou do roka si trochu té přibližnosti mohu dovolit.

Mám za sebou nejstatičtější rok svého života. Celý jsem ho prožila v jedné práci, brblajíc od víkendu k víkendu, s pěti týdny dovolené a účesem stejným, jaký mám s menšími výkyvy posledních deset let. Nenaučila jsem se žádný cizí jazyk, moje váha zůstala stejná a nijak dramaticky se nezměnil ani můj jídelníček. Obklopují mě stále titíž lidé, prstýnky zůstaly na příslušných prstech a krom platební karty jsem nevyměnila jedinou legitimaci. Dokonalá nuda a šeď; nebo také jistota a stabilita - záleží na úhlu pohledu.

Jenomže zdání klame a letos je tomu tak ještě stokrát víc než jindy. Když teď, o prosincovém večeru, sedím vedle omamně vonícího stromečku a nedaleko planoucích svíček, trochu se mi z toho všeho motá hlava. Konec roku bývá tradičně spojován s chaosem, předvídáním budoucnosti, odvržením a novým přijetím řádu a vůbec vším možným tajemným a magickým, takže kdo ví, co to ze mě (kromě přebytku cukroví) vlastně teď mluví. Ale letošní rok jsem poprvé po dlouhé době pocítila potřebu vánočního úklidu a pořádné duševní i fyzické inventury. Změnilo se všechno a musí to ven.

Příští rok čekám nejeden převrat. Pokud všechno klapne podle mých představ, budu zanedlouho psát opět jako součást akademické obce (patrně tím procitne ze spánku příslušná rubrika, radujte se!), obklopená, no, vlastně zhruba stejnými knihami jako právě teď. Z těch sto čtyřiceti normostran ve Wordu, kterým vzletně říkám "moje kniha" se možná stane ještě daleko víc normostran; doufám nicméně, že jich spíš ubude, zato se významně zvýší jejich kvalita. Třeba začnu po několika měsících znovu psát poezii. A hlavně doufám, že budu zase šťastná. Stejně šťastná jako jsem teď, omámená vůní smůly, která se po týdnu ani trochu nevyčerpala, ve světle svíček a pořádným fasciklem všemožné literatury po boku. Protože v momentě, kdy vás zachvátí omračující pocit štěstí z toho, že si čtete knihu, co se jmenuje Antropologická lingvistika, je to celkem jasný signál.

Nový roku, nejsem na tebe úplně připravená, ale to nebudu nikdy. Bojím se, ale tak to bude vždycky. Takže se na nic neohlížej a přijď. Vánoce jsou stále tady a ve mně se něco nového skutečně narodilo. Doufám, že to se mnou i zůstane.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 30. prosince 2019 v 21:49 | Reagovat

Toz 20 let má 21. století po Silvestr.. Dvě dvacítky a překonání teenegerovskych let, to by bylo, aby v příštím ro e nebylo dost nového pro nás pro všechny... M

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. prosince 2019 v 0:20 | Reagovat

Budiž pochválen pohyb, změna, proudění. Jistota a statická stabilita je skvělá pro to, aby člověk dokázal ocenit vzrušení nečekaného. A je-li to změna okem obecné představy o spokojeném životě nepochopitelná, tím má pro mě větší kouzlo a tím víc jí fandím a držím palce! :-)

3 stuprum stuprum | Web | 31. prosince 2019 v 0:36 | Reagovat

Pro mě by nesrozumitelný titul knihy byl jasný signal, že se necházím v pořádném haj****. Jednou jsem se probudil vedle grimoáru o lovu tuleňů. Jmenoval se (v eskymáčtině) nějak jako: Askamičiw qudliq.

Nejhorší ráno mého života, zdaleka nejhorší!

4 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 31. prosince 2019 v 9:01 | Reagovat

[1]: Z nového mívám většinou spíš obavy, takže za sebe bych dodala, že snad toho nebude přeci jenom až příliš :-D

[2]: Ó, děkuji velice! Každý zapálený fanoušek mi do toho všeho dává ještě větší chuť :-)

[3]: :-D Tak to je pecka! :-D Tahle historka mě skutečně pobavila!

5 blondýna blondýna | Web | 1. ledna 2020 v 15:21 | Reagovat

Milá Verunko,
něco nového se v tobě narodilo, to je ten nejkrásnější slovní obrat za poslední dobu. Skutečně. Opravdově.
Jsi v blogovém světě sázkou na jistotu, já se s tebou učím, vnímám, sosám a děkuji, že mohu díky tvému mládí nezakrňovat, posouvat se, já mohu tisíckrát nesouhlasit, ale tvé řádky mne stejně přeperou a já souhlasím, já vrním, já se s tím neperu.
Když chytíš v tomto roce vítr do plachet, tvá loďka bude mít vyhovující tempo, slunce nad hlavou a budeš cítit, že je to pravé, vyhrála jsi.
A pokud né, zase tě to posune dál.
Kouzelný rok.

6 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 2. ledna 2020 v 16:14 | Reagovat

[5]: Krásný, překrásný a dojímavý komentář! Mám velkou radost z tvých řádků a také si při nich spokojeně vrním :-) Děkuji a ať nám vítr fouká do plachet tím správným směrem! :-)

7 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 7. ledna 2020 v 18:24 | Reagovat

Krásné shrnutí letošního roku :), nevím proč, ale mám takový vnitřní pocit, že r. 2020 bude zlomový...v čem to sama netuším, možná je to tou magičností čísla samotného, avšak...často dám na intuici, takže ano...něco přichází, něco se rodí.

Přeji Ti krásný nový rok!
Leri

8 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 7. ledna 2020 v 19:02 | Reagovat

[7]: Děkuji a nápodobně! :-) Hlavně aby všechny ty zlomy byly jen a jen k lepšímu a lámalo se pouze to, čeho je zlámat zapotřebí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama