6 nejcennějších drahokamů z cest

6. srpna 2019 v 17:13 | Marie Veronika |  Zápisník
Nepatřím právě k lidem, kteří by vyhledávali dobrodružství. Neláká mě adrenalin ani exotika a důvod, proč lidé dělají fronty na Mount Everestu, mi asi zůstane navždy utajen. Přesto si s sebou nosím malou sbírku vzpomínkových drahokamů, které jsem si ze svých rozumně bezpečných a pečlivě rozplánovaných cest postupně navozila a které s láskou schraňuji. Dnes vám chci ty nejcennější představit. Kde není uvedeno jinak, i se svými fotografiemi.

Patrně nejnádhernějším šperkem, který jsem si kdy dovezla, je vzpomínka na mlhu v norském fjordu u vesničky Sæbø (zhruba na vršku hlavy skandinávského psa). Nebyla to obyčejná mlha. Bylo to oslnivé tekuté stříbro, ve kterém zmizel celý fjord, všechny vodopády, skály, lesy, lodě a téměř i vodní hladina. A do téhle pavučinové substance zářilo roztavené slunce.

(Všechna autorská práva náležejí mé spolucestovatelce, která zde na blogu vystupuje jako Proxim. Já, škoda mluvit, jen s otevřenou pusou zírala.)

Druhý třpytný diamant není v místní blogové komunitě žádná novinka. Je jím totiž Cirque de Gavarnie, ledovcové údolí ve francouzských Pyrenejích, které se pyšní nejdelším vodopádem v Evropě (na fotce je ho vidět jen spodní polovina). Údolím, v němž kvetou divoké, temně modré kosatce a do něhož shlížejí třítisícové zasněžené vrcholy hor, teče průzračně modrá říčka. A když máte štěstí, přijdete na jeho konec v pravý čas - a vodopád se obleče slunečními paprsky do takové nádhery, že u něj klidně prosedíte hodinu. Když do něj totiž svrchu zasvítí, zdvojnásobí svůj objem a začne vypadat jako utkaný z mlhy a dýmu.


Třetím šperkem je, jak jí soukromě říkám, mystická katedrála, oficiálně katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Modeně. Jsem velkou milovnicí gotiky, ale když je to možné, ráda zabloudím i do dřívějších dob. U nás to, pravda, moc nejde. Ne tak v severoitalské Modeně. Románská katedrála je obrovská, postavená z temně rudých cihel a vyzdobená zlacenými, sytě barevnými, prastarými freskami. Robustní sloupy, malá okna a celkově tmavé ladění interiéru (které ovšem na fotce, pokud na ní má být něco vidět, z pochopitelných důvodů není vidět) mě svým kontemplativním charakterem chytilo a nepustilo. Museli mě odtamtud prakticky odtáhnout. Při mojí tělesné konstituci to ovšem nebyl tak velký problém.

(Zdroj obrázku.)

Rovněž na čtvrté místo musím zařadit katedrálu - tentokrát už doopravdy gotickou. Katedrála Svatého Vincenta v bretaňském městě Saint Malo na samém severozápadu Francie je totiž naprosto jedinečnou kombinací skutečné gotiky, umné novogotiky a novodobě ztvárněné keltské estetiky. V Bretani je keltská kultura přítomná celkem všude, tenhle kostel ale vyčnívá. Když jsem vešla dovnitř, svítilo právě slunce od západu - skrz vitrážová okna přímo naproti mně. Malé barevné plamínky se tak proměnily v hotový barevný zázrak.

(Zdroj obrázku.)

Pátým krasavcem je první slovanský kandidát, totiž Slovinsko. Lítý boj tu svádějí dvoutisícové alpské hřebeny a nádherný kostelík uprostřed jezera Bledu - a já musím uznat, že je to plichta. Romantické, modromodré jezero obklopené zelenými kopci (s poetickými názvy jako Frdamane Police) a divoká, až marťanská krása kamenných vrcholů, proti které si člověk připadá nekonečně maličký, jsou zkrátka nesouměřitelné.




Šesté a poslední místo obsadila opět Francie, konkrétně Okrová stezka nedaleko městečka Rousillon v Provence. Jestli jsem se zmiňovala o Marsu u slovinských Alp, tak tady rudá planeta přichází se vším všudy. A je rudá doopravdy: tedy žlutá, rudá, oranžová - a okrová. Tak moc, že si to z nohou budete smývat ještě týden, a stromy a keře, které tam rostou, vypadají doopravdy podivně.


Menších šperků bych po kapsách našla ještě celou hromadu. Bretaňská menhirové pole, provensálská pole s levandulí, rakouská hora Dobratsch, mozaikové kostely v Ravenně, Benátky, norskou cukrárnu s klavírem, gotické katedrály, francouzská přístavní města a městečka jako Rouen, Bayonne nebo Honfleur, obrovskou dunu v jihozápadní Francii... a tolik, tolik historek. Vtipy, hlášky, příběhy kousavé i hladivé. Vytržení, úžas a nádhera. Jeden cestovní deník za druhým. Škeble, kamínky, šišky a usušené květiny. Jiskra v oku, když se vracíte domů. A nádherné diamanty vzpomínek, které vám už nikdo nikdy nevezme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. srpna 2019 v 21:03 | Reagovat

Ano, Cirque de Gavarnie je už dlouho moje srdcovka, děkuji za odkaz na můj článek. Ale vypadá to, že bych snadno propadl i románské katedrále, norské mlze či Okrové stezce. Jsem už takový propadlík :-).

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 7. srpna 2019 v 6:17 | Reagovat

Tak ta Okrovs ztezkaje non Plas ultra. A ovšem i Norsko, slovinský kostelík na ostrově na jezeře a majestátní slovinske Alpy...

3 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 7. srpna 2019 v 8:08 | Reagovat

[1]: Být takovým propadlíkem se mi zdá velmi šťastné :-)

[2]: Ano, ta Okrová stezka byla opravdu skoro až mimozemský zážitek :-)

4 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 7. srpna 2019 v 8:11 | Reagovat

Krásné fotky, uznávám, ale musím se přiznat, že mě zahraničí nijak netáhne :-)  Přijde mi, že v České republice je tolik krásných míst, že je ani nelze za život zcestovat, natož vyrazit do celého světa. A teda ač to asi bude znít divně, tak nejkrásnější je můj byt, protože je prostě takovým mým hnízdem, do kterého můžu utéct, když mám plné zuby okolního světa, a relaxovat v zajetí sbírky cd a knih :-)

5 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 7. srpna 2019 v 10:51 | Reagovat

Opravdu drahokamy...:)

6 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 7. srpna 2019 v 10:52 | Reagovat

[4]: Mám to podobně,jsem peciválka a miluju to své "doma", mám tu knihy a kytky...:)

7 Mája Mája | Web | 7. srpna 2019 v 11:05 | Reagovat

moc krásné, já měla zatím možnost se podívat akorát do Portugalska, které jsem zdaleka nestihla celé, na Krétu a do Chorvatska :) nejdál v životě jsem byla si v Mostaru v Bosně :) no Francie mě láká už delší dobu

8 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 7. srpna 2019 v 15:11 | Reagovat

[4]: Ano, v České republice jsou krásná místa, o tom žádná - však vyrážím na výlety i po Česku :-) Ale všechna místa, která mi kdy opravdu vzala dech, byla v zahraničí. Nám zkrátka opravdu vysoké hory nebo opravdu staré stavby chybí. Navíc je zahraničí inspirativní - leccos tam dělají líp a nebylo by na škodu to převzít i u nás :-)

[5]: Děkuji :-)

[7]: Díky :-) Francii rozhodně doporučuju! Je to nesmírně barevná země mnoha tváří - na každém konci je to jiné a všude je to krásné. Zkrátka moje velká srdcovka :-)

9 blondýna blondýna | 8. srpna 2019 v 6:53 | Reagovat

V kontextu článku se mi okamžitě objevila reklama na nejmenované ochucené pivo, v níž deklarují a zcela pravdivě, že zážitky si člověk nemůže koupit, ale musí je prožít.
Nedivím se, že tě uchvátila tato místa, i já mám své démanty a kromě divokého mládí, to bude jako bonus, ano, mám nač v důchoďáku vzpomínat.

10 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 8. srpna 2019 v 11:20 | Reagovat

[9]: Tak to mi vzhledem k blogovým standardům připadá jako neuvěřitelně dobře trefená reklama! Rozhodně teda lepší, než když mi to zázračné recepty na hubnutí.
Myslím, že mít své démanty je důležité - vlastně v každém věku. A v tom důchoďáku asi vůbec nejvíc :-)

11 stuprum stuprum | Web | 9. srpna 2019 v 5:31 | Reagovat

Marťanská krása kamenných vrchů mě zase rozsekala. Obrat, který budu vlekle používat - ale na pivní čepičku.
Běžně s barmankou mluvím staročesky, takže např. místo "zavři ústa" pronesu "stul kabelku". Tentokrát se ovšem vidím, jak použiju současnou češtinu:

"Povím ti jedno: válíš, jak jsi to divoce, marťansky krásně natočila!"

12 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 9. srpna 2019 v 8:17 | Reagovat

[11]: To kdyby se ujalo, to by byla pecka! :-D

13 blondýna blondýna | 9. srpna 2019 v 8:29 | Reagovat

[10]: Pozor ... nikoliv zde na stránce, ale v mé hlavě :-)

14 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 9. srpna 2019 v 11:45 | Reagovat

[13]: Áha! To ovšem vysvětluje mnohé :-)

15 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 9. srpna 2019 v 19:06 | Reagovat

Katedrálu Sv. Vincenta plánuji navštívit už dlouho, poprvé jsem na ni narazila v dějinách umění...musel to být dechberoucí zážitek, vidět barevný odraz z tak božské vitráže! :)

16 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 9. srpna 2019 v 20:32 | Reagovat

[15]: Vážně se právě o téhle katedrále učí v dějinách umění? To je krásné! :-) Ano, byl to dechberoucí zážitek - proto rovněž doporučuju čas, kdy se Slunce chýlí k západu. Jen pozor - Francouzi zavírají brzy :-)

17 Proxim Proxim | 12. srpna 2019 v 12:24 | Reagovat

Šest nejkrásnějších drahokamů z cest.. jak nad tím přemítám, čtyřikrát se k tobě musím přidat. Jen místo katedrál mě uchvátil oceán tříštící se o skotské útesy a Priečne sedlo v Tatrách.

18 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 12. srpna 2019 v 15:49 | Reagovat

[17]: Jo, oceán a útesy, to je silná kombinace. Doufám, že to někdy v té keltské Británii taky doženu! :-) (Ale ty Tatry radši ne. Život je mi příliš drahý :-D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama