O Cvrčkovi

8. července 2019 v 16:57 | Marie Veronika |  Zápisník
Bez některých lidí by bylo na světě smutno. Dokážou vás rozesmát prakticky za všech okolností a už jejich přítomnost či zabarvení hlasu vám zvedá náladu. Jedním takovým vyvoleným je i Cvrček. Sedí vedle mě na orchestru a náš pult, který se mimo jiné pyšní nejvyšším věkovým rozdílem, je neporazitelný.

Cvrček, jehož skutečné jméno jsem zjistila až po více než půl roce, špatně vidí. Noty si proto tiskne znatelně větší než všichni ostatní; pomluvy, že jde o formát A0 je nicméně třeba jednoznačně vyvrátit. Na koncerty nosí hotový světlomet, tedy LED pásek v rámečku, který upevňuje na vršek stojánku. Napájí ho starým akumulátorem, bedničkou jen o málo menší, než je autobaterie, a všichni nám ho závidí. Až jednou dojde na koncert v podzemí, my budeme připraveni.

Když je na zkoušce Cvrček, poznáte to. Hraje tak vášnivě, že mu praská jedna žíně na smyčci za druhou, a dokáže (slovy dirigenta) naboostit dynamiku celých prvních houslí. Pravda, občas se netrefí a ujede mu něco hlasitého i do nějakého toho celoorchestrálního ticha. Ale to se stává i jiným hráčům a je z toho u našeho pultu vždycky velká sláva. Ostatně i dirigent jednou pravil, že když se naším směrem naštvaně podíval poté, co někdo vletěl do pauzy, byl příjemně překvapen, když zjistil, že Cvrček to nebyl.

Cvrček pracuje jako fyzik v Akademii věd a dělá tam cosi ohledně jaderné fúze. Mimo jiné. Také tam má totiž šikovné kolegy chemiky a na zahrádce švestku - občas tak přinese naprosto precizně, v laboratorních podmínkách vypálenou slivovici. Vtipný je ovšem i zcela střízlivý - což v kombinaci s mým smíchem občas poněkud vyrušuje. Ale doposud zůstalo ohledně rozsazování vždycky jen u řečí.

Hrála už jsem za ta léta s mnoha spoluhráči, Cvrček je mi z nich ale nejmilejší. Oba rádi sedíme co nejvíc vzadu, brbláme na těžký repertoár a chodíme včas. Dokonce i ty hřebíky, které jsou natlučené do zdi v našem rohu, jsme si rozdělili tak, abychom měli každý po jednom věšáku (a já na ten svůj dosáhla). Vždycky se směju, když si po vzoru dechařů začne ostentativně profukovat housle, počítat takty pauz tak, že z toho může profitovat půlka orchestru, nebo když na sebe vrháme obličeje v nějakých opravdu strašných pasážích. Když na zkoušce chybí, není to ono. Pravda, líp se slyším a třeba hraju i s technicky lepšími hráči. Ale ty zářivě nevinné úsměvy a nejapné poznámky, ty jsou jedinečné. Bez nich je na světě zkrátka o něco smutněji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 8. července 2019 v 18:23 | Reagovat

Tak nejdůležitější je hrát se zápalem to vidím i u folkaru kteří se scházejí ke hraní v hospůdka ho v našem městě..

2 stuprum stuprum | Web | 8. července 2019 v 20:27 | Reagovat

Vzhledem k tomu, že usedá s tebou a s ostatními děvčaty, touží nejen jako všichni cvrčci po zážitku auditorním, ale i po tělesném. :)

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 9. července 2019 v 0:23 | Reagovat

Milá Marie Veroniko,

Tak mě teď napadlo, že je štěstí, že Cvrček housle taky ostentativně nelízá - jako to dělaj u plátků hobojisté. :-D

4 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 9. července 2019 v 8:08 | Reagovat

[1]: Ano, to je nejdůležitější. A takoví srdcaři jako Cvrček pak táhnout svým zápalem a svou morálkou celý orchestr :-)

[2]: Za tímhle účelem se přeci jen do orchestru zpravidla nechodí ;-)

[3]: Ježkovy oči, no to teda jo :-D

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. července 2019 v 10:04 | Reagovat

Dobře, dobře, když je to tak, tedy slibuji, že cvrčky už na našem dobřichovickém "festivalu chutí" propříště ochutnávat nebudu :-).

6 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 9. července 2019 v 10:10 | Reagovat

[5]: A já raději zamlčím ty tyčinky z cvrččí mouky, které jsem jedla před pár týdny :-D Každopádně díky za inspiraci ;-)

7 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 9. července 2019 v 21:31 | Reagovat

Myslím, že by Cvrčka moc potěšilo, kdyby si tento tvůj článek přečetl...musí to být nesmírně milý člověk :).

8 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 10. července 2019 v 10:32 | Reagovat

[7]: To je :-) A s takovou nějakou myšlenkou jsem článek psala: aby vyzněl tak, že kdyby si ho dotyčná osoba přečetla, měla by radost :-) Díky!

9 blondýna blondýna | 15. července 2019 v 7:23 | Reagovat

Myslím, ba já vím, že takových lidí v našem okolí skutečně potřeba, s nimi se krásně dýchá, žije a nezůstává žádná pachuť na patře.
Moc milé, lidské a přála bych si být dotyčným a číst si tento článek...

10 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 17. července 2019 v 21:10 | Reagovat

[9]: Je to tak :-) Bez takových lidí by se žilo podstatně hůř. Cvrčka do každého kolektivu! :-)

11 Valentina Valentina | Web | 23. července 2019 v 21:35 | Reagovat

Tady je hezky vidět, že když někdo něco umí, chce to dělat a baví ho to, že se dá vyřešit i taková nevýhoda, jako je třeba zhoršený zrak. Kde je vůle, je i cesta. :-)

12 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 26. července 2019 v 7:56 | Reagovat

[11]: Přesně tak :-) Navíc v amatérských tělesech se tolik nejde po nějakém tvrdém výkonů - a ti, co hrají rádi, tak mají dveře otevřené :-)

13 Elwin Elwin | E-mail | Web | 5. srpna 2019 v 20:49 | Reagovat

Celou dobu jsem se u článku usmívala a představovala si ony situace, ač hraju lidem tak maximálně na nervy :D jsem si jistá, že by byl Cvrček nadšený a taky jsem ráda, že máš takového parťáka, protože ti jsou nejlepší. Ti, ze kterých sálá radost slunečních paprsků :)

14 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 6. srpna 2019 v 13:34 | Reagovat

[13]: Přesně, takoví jsou nejlepší :-) Cvrčka do každého orchestru - a nejen tam! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama