Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 12. června 2019 v 18:17 | Reagovat

Tak moc mi tvá slova připomínají změť všeho, co utváří současný svět!...Není tu o čem diskutovat, protože přesně to se dle tohoto textu odehrává a někde hluboko v nás to přerůstá v šílenost, dezorientaci mezi tím, co je realita a co smyšlený filtr, skrz který se snažíme vidět věci tak jak jsou. Jaká marná snaha a ještě marnější úsilí vynaložené k tomu, vzdát se sociálních sítí, našich milenců, sdílící s námi každé upšouknutí. Trochu mě to děsí...ne, přímo mi to nahání hrůzu a to dost.

Někdy si říkám, zda není lepší vidět přes matné sklo, než syrovost všedních dní, kde mi neunikne jediný detail.

Díky za tvé myšlenky!

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. června 2019 v 19:24 | Reagovat

Hmmm, takový pták Fénix podléhá burnt out syndromu, ale vždycky vstane z popela...

3 Padesátka Padesátka | E-mail | Web | 12. června 2019 v 19:52 | Reagovat

Trefný.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. června 2019 v 20:38 | Reagovat

Ulevilo se mi, když jsi uvedla, že jedním z podstatných znaků je i "vzdělání ve svobodě a mnohosti volby", jinak bych snad ještě nabyl podezření, že jsem taky mileniál :-).

Potíž je, že ona tradovaná měřítka úspěchu se snad mezi generacemi dědí (jak by taky ne, když mnoho rodičů své sny a představy o štěstí nenápadně přenáší na děti) a v jádru se dnes moc neodlišují od amerických 50.let, což mě dost děsí, protože jsem myslel, že se tento model u nás během jedné generace vyčerpá, a on se spíš časem zafixoval a posílil. Pořád čekám, že nové generace uchopí svět jinak, přijdou s jiným paradigmatem, ale spíš mi to připadá, že se v těch snahách utíká od toho opravdu podstatného k miliónu podružností, které se úspěšně vydávají za věci principiální, a - jak už věděl Isaac Newton - setrvačnost je zatracená věc, zvlášť když očima není vidět :-).

Obávám se, že na samovolný progres se spolehnout nedá a jestli někdo zažehne v tomto směru v budoucnu revoluci, bude to nejspíš nějaká velká obchodní společnost a bude to mít v základu marketingový charakter s chytře rozmlženými cíli.

5 stuprum stuprum | Web | 13. června 2019 v 1:52 | Reagovat

Lepší být milenkou než mileniálkou!

V pětadvaceti to na ni můžeš pořád dotáhnout. :)

6 blondýna blondýna | 13. června 2019 v 7:51 | Reagovat

Já vyhořela ve 40 letech a můj život právě díky tomuto stavu dostal úplně jiný rozměr. Takže z tohoto hlediska, čím dřív, tím líp, protože šance, že se najdete, vybřednete, nasměrujete a prožijete kus kvalitního života, tak ta je tu obrovská.
Jít před bolest, přes slzy a najít se, výhra, která má netušené rozuzlení, pak tam stojíš sama za sebe a víš, co chceš.
Třeba právě to vyhoření je důležité a směroplatné, v mém životě mi prokázalo neuvěřitelnou službu.

7 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 13. června 2019 v 10:12 | Reagovat

[1]: Díky za krásný a upřímný komentář :-) Taky bych nějakým matným sklem nepohrdla. Nicméně mi byl zrak dán ostříží a nic s tím neudělám. Snad bohužel, snad bohudík - to je otázka.

[2]: Inspirativní obraz :-) Kéž by tomu tak bylo.

[3]: Díky :-)

[5]: Není mi pětadvacet a díky, ale nemám zájem.

[6]: V to taky nepřestávám doufat. U mě je to bohužel tak, že docela přesně vím, co chci, ale dosáhnout toho je... no, nechci říkat úplně nemožné, ale minimálně vysoce nepravděpodobné. A to mě tedy úplně nepovzbuzuje :-D Díky za inspirativní komentář :-)

8 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 13. června 2019 v 10:21 | Reagovat

[4]: Jsi mladý duchem, to se počítá :-)
Měřítka úspěchu se dědí (nebo zkrátka nějakým mechanismem přenášejí) zcela nepochybně. A nejen měřítka, ale i reálná situace lidí. Vzdělání sociální rozdíly spíš utvrzuje než smazává a děti nevzdělaných rodičů tak taky zůstávají nevzdělané a špatně placené - a do toho ještě s myšlenkou, že si za to můžou vlastně samy. Pořád ale mentálně zůstáváme u amerického snu 50. let, který nicméně nikdy nefungoval a nefunguje ani v Americe, ani tady. A každá nová generace se tomu musí přizpůsobit nebo z toho systému jednoduše vypadne. A když už si zvykne, je pozdě na změny. Dokonalý začarovaný kruh, dokonalé sebenaplňující se proroctví.

9 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 13. června 2019 v 10:58 | Reagovat

No ono je to individuální... Na spí i je tlačenice a kazdy se tam nevmestna.. Je mnoho povolán Ch ale málo vyvolených.. Ostatní ht musí přehodnotit ptlriority. Jde i o to. Jestli je na té špici o co stát.

10 Teri Glint Teri Glint | Web | 13. června 2019 v 12:03 | Reagovat

Vystihuješ to přesně.

11 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 13. června 2019 v 14:39 | Reagovat

[9]: Ono nejde o špici jako spíš o celé to pojetí výstupu. Kdyby šlo jenom o špici, bylo by to mnohem jednodušší :-)

[10]: Díky :-) Na jednu stranu mě to těší, na druhou... vlastně vůbec ne.

12 stuprum stuprum | Web | 14. června 2019 v 2:40 | Reagovat

[8]: Americký sen podle mě funguje pořád docela slušně, rozhodně líp než sen evropský. :) Ale asi bychom se měli dohodnout na nějaké rámcové definici, abychom mohli polemizovat na nějaké odborné úrovni. :)

13 Proxim Proxim | 14. června 2019 v 10:56 | Reagovat

Tak mi to přišo dřív a velmi intenzivně, poslední roky už ani ťuk a přemítám proč. Jestli za to můžu vděčit sokolům a hlavně turistům, kde něco organizuji a společným výsledkem je spousta hezkých zážitků.. těžko říct.

14 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 14. června 2019 v 13:46 | Reagovat

[12]: Vidíš, evropský sen, to je zajímavé, jak to naprosto nic neznamená :-D A na odbornou debatu by to jistě chtělo pojmy řádně definovat :-)

[13]: Je otázka proč, ale každopádně je to dobře! :-)

15 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 18. června 2019 v 1:11 | Reagovat

Vyjádřila jsi to moc pěkně a docela se v tom vidím. Byla jsem stará už ve chvíli, kdy jsem nabyla plnoletosti a jakoby všechno bylo ztraceno.
Taky jsem hodně dlouho neměla Instagram (teď jen kvůli školnímu projektu), jsem ráda, že nejsem sama.
S tím individualismem máš pravdu, teď se naopak už od školek snaží dětem tloukat do hlavy, že tým je důležitý (asi si všimli katastrofy milénia), jenže toho si nevšimli rodiny těch malých dětí a pojedou v té individuální a jedinečné výchově dál. A vychovají další bandu psychicky přestárlých dětí. Uhm, bude to ještě zajímavé.

16 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 18. června 2019 v 1:12 | Reagovat

[15]: * "nevšimly rodiny"
Moje chyba, pardon.

17 Jean d'Arc Jean d'Arc | Web | 18. června 2019 v 1:48 | Reagovat

Pěkné

18 Loarah Loarah | E-mail | Web | 18. června 2019 v 8:17 | Reagovat

Perfektní.
Všeříkající. Vystihla jsi všechno to, o čem my. Mileniálové jsme. Nebo takhle to aspoň vidím já, že jsi to všechno vystihla tak, jak to je.
Díky!

19 Melkora Melkora | Web | 18. června 2019 v 8:34 | Reagovat

Ano, má milá, lhali nám! Krmili nás sladkou pohádkou o tom, jak se budeme mít skvěle, jen když se budeme trochu snažit. Jen o trochu víc. O trošičku! A už to přijde. Jen ještě o malou trošičku... ještě, ještě...
A tak se snažíme, seč můžem a ta sladká mrkvička blahobytu a spokojenosti se nám pořád houpe před nosem a my už nemůžeme a přes to dál jdeme, jak ti oslíci a nikdy nám nedojde, že je to jen vějička.

20 HzB HzB | Web | 18. června 2019 v 9:04 | Reagovat

A co by sis vlastně přála? Jakou máš představu o budoucnosti? Co by se mělo změnit?

Podle mě se vše změnilo s těmi (a)sociálními sítěmi, kdy většina lidí má nejvíc zájmu o svůj smartfounek a kdo není zapojený do některé z těch sítí jako kdyby neexistoval. Za mlada jsem si hodně sliboval od těch internetů, že se konečně dostanu mezi lidi, najdu si partnerku - neomezené možnosti komunikace... Ale efekt byl zcela opačný.

21 Dotely-moudrosti Dotely-moudrosti | Web | 18. června 2019 v 10:12 | Reagovat

On je právě problém v tom, že lidé hledají štěstí někde tam venku, v lidech, věcech, práci.. Jenže to je ta největší iluze, jaká vůbec existuje, a proto se děje přesně to, o čem píšeš. Zrovna před týdnem jsem psala na toto téma článek, třeba alespoň trošku pomůže se posunout, nebo začít hledat trochu něco jiného: http://doteky-moudrosti.blog.cz/1906/na-kazdem-z-vas-zalezi

22 Jenifer Jenifer | E-mail | Web | 18. června 2019 v 18:43 | Reagovat

Ať už je v článku sebevíc smutku, jedním si buď jistá. Umíš krásně psát :)

23 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 18. června 2019 v 21:39 | Reagovat

Krásně a výstižně napsané. Jsem sice 91. ročník, ale naprosto se s tvým textem dokáži ztotožnit... Teď ještě přijít na to, jak z toho ven :/

24 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 19. června 2019 v 12:27 | Reagovat

[15]: Ono se to nesmí přehnat ani s jedním - v momentě, kdy se jednotlivec ztrácí v davu, je to špatně, a obráceně rovněž tak. Zkrátka jako velice často to chce i tady nějaký rozumný kompromis, který se ale velice těžko hledá... každopádně díky :-)

[17]: Díky :-)

[18]: Děkuji, velmi mě těší, že ti článek připadá výstižný :-)

[19]: Přesně. Americký sen je vějička, která může být opravdu nebezpečná. Zrovna nedávno jsem četla článek o workoholismu. Opravdu nepěkná věc...

[20]: Představu o svojí budoucnosti mám, je ovšem otázka, jestli se ji podaří naplnit. A co bych si přála pro budoucnost všeobecně? Inu, zatím je ta myšlenka teprve v počátcích, ale myslím, že nepodmíněný základní příjem představuje krásnou cestu ven :-)

[21]: Obávám se, že to je přeci jenom dost odlišné téma než to, které je v mém článku.

[22]: Díky za krásný komentář! Udělal mi velkou radost :-)

[23]: 91. ročník? Tak to technicky vzato jsi taky mileniálka - a ne příliš daleko ode mě :-) A jak z toho ven... to je skutečně strašně těžká otázka. Osobně bych začala šestihodinovou pracovní dobou... no a pak fakt nevím :-D

25 Simča Simča | Web | 19. června 2019 v 23:54 | Reagovat

Veľmi pekný článok. Presne tak nejak to vnímam aj ja.

26 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 20. června 2019 v 12:30 | Reagovat

[25]: Díky, to mě velmi těší :-)

27 Nigredo Nigredo | Web | 20. června 2019 v 16:42 | Reagovat

Dokonale výstižné a smutně pravdivé.

28 niki-chan niki-chan | Web | 20. června 2019 v 20:40 | Reagovat

S tím pozlátkem je to přesná pravda :(

29 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 21. června 2019 v 12:01 | Reagovat

[27]: Díky :-) Aspoň ta výstižnost mi dělá radost.

[28]: Bohužel. Ale díky za komentář :-)

30 chiméra chiméra | 21. června 2019 v 20:30 | Reagovat

Bože, dievča cítim sa presne som o rok staršia a vidím to tak. Je to strašné.

31 mojeverse mojeverse | E-mail | Web | 21. června 2019 v 22:28 | Reagovat

Přesně tahle to cítím. Jsem ztracená.

32 Jolanda Jolanda | E-mail | Web | 22. června 2019 v 15:24 | Reagovat

Krásně napsané, bohužel velmi výstižně a to je děsivé.. a jak koukám na předchozí komentáře.. je nás víc, kdo to takhle vidí.. cítí.

33 spodniproudy spodniproudy | Web | 22. června 2019 v 16:46 | Reagovat

Krásně napsaný článek a komentáře! Taky jsem dítě počátku devadesátek a momentálně stojím na životní křižovatce s nefungující světelnou signalizací - kam dál? Who knows. Já teda ne.

34 denikkocouramodroocka denikkocouramodroocka | E-mail | Web | 24. června 2019 v 11:11 | Reagovat

Znám ten stav vyhoření... Chybí síla a nevíme, co chceme a vlastně nechceme nic. Jediné, co nám brání v tom nic setrvat, je náš strach. Jen s tím nic buď a pozoruj ho. Je živé, hýbe se. Je to opona a za ní... Uvidíš sama... 😀

35 Myší královna Myší královna | Web | 24. června 2019 v 12:30 | Reagovat

"Vzdělávali nás ve svobodě a mnohosti volby. Říkali nám, že čím víc se budeme snažit, tím lepší náš život bude a že můžeme dokázat cokoli." Přesně! A učili nás, že nemáme mezi lidma dělat rozdíly, nemáme se posmívat těm, co jsou trochu jiní, že peníze neznamenají všechno, ale je dobré mít, že svoboda se penězma nedá vyčíslit. Važme si toho, sakra.

36 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 24. června 2019 v 17:44 | Reagovat

[30]: Viď? Není to vůbec snadné být dnes mladý.

[31]: Tak snad se nám povede se brzy najít :-)

[32]: Ten ohlas mě až překvapil. Na jednu stranu mě to samozřejmě těší, že se v mém článku tolik lidí našlo, na stranu druhou... by bylo asi o něco lepší, kdyby to byl naprosto nepochopitelný článek, se kterým by se rozhodně nikdo nedokázal ztotožnit :-D

[33]: Někdy ani ta světelná signalizace nepomůže, protože vede do míst, kde je opravdu dost neprostupno.

[34]: Což o to, já bych toho chtěla dost a i je to docela přesné - ale tam přesně to naráží na realitu. Setrvat s tím nic je každopádně něco, co za to stojí. Za oponou se dají najít velké poklady :-)

[35]: Což o to, já si toho vážím, jen bych byla o něco raději, kdyby se to odráželo v realitě trochu víc než jen jako obsah našich hlav... Je to smutné, ale mám pocit, že většina společnosti pořád žije úplně někde jinde.

37 adarracardigan adarracardigan | 24. června 2019 v 21:19 | Reagovat

Žila jsem v domnění, že mileniál je ten, co se narodil na přelomu tisíciletí, tudíž někdo mladší než já, a koukala jsem, že se vlastně taky cítím jako jeden, i když nejsem... jestli je ale mileniál dítětem devadesátek, tak se tam taky počítám a tudíž jedno velké pozitivum - nemusím se se svými pocity cítit přestárlá!!! :-D Jinak je to smutné.

38 Lucienne Lucienne | Web | 26. června 2019 v 20:11 | Reagovat

To je vážně skvěle napsané. Myslím, že jsme se v tom všichni mileniálové našli. Cítím to taky, to všechno, o čem píšeš. Je to dost těžké tím vším procházet.

39 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 27. června 2019 v 10:58 | Reagovat

[37]: Za mileniály se právě považují v zásadě všichni dostatečně blízko přelomu, tedy i devadesátkové děti. Takže: přestárle se určite necítíš a vítej v klubu :-D

[38]: Děkuji :-) Na jednu stranu jsem ráda, že se ki to povedlo vystihnout, na stranu druhou mě to vůbec netěší...

40 Vojta Vojta | Web | 7. července 2019 v 1:29 | Reagovat

Tuto generaci není radno podceňovat :-) Ale skvěle napsané

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.