Komentáře

1 bluesovka bluesovka | 18. června 2018 v 22:52 | Reagovat

Buňky na poezii nemaje, nemohu stvořit nic tak pavučinkově jemného jako je báseň. Chtěla bych umět, ale nejde to. Vznikají spletence hutné, bez známky něžnosti. Jen občas moje duše vykoukne z prozy, ale není to asi ono. Ale cítím to a vnímám, jak je poezie otevřená.

2 beallara beallara | 19. června 2018 v 7:44 | Reagovat

V dobách totalitních, kdy se mnohdy dalo sedávat právě v těch čtyřkách nad pivem, vzniklo mnoho nádherných, skutečně nádherných textů, které si nezadají s básněmi jemnými, plnými emocí, lásky a očekávání. Mně můj manžel psal nádherné texty k písním právě v tomto prostředí.
Neumím tuto disciplínu a přiznám se, že mnohdy vůbec nerozumím, co tím chtěl dotyčný říct. Ale o tom jsem již psala, já jako bloger mám stejné pocity, když mám vydat článek plný kontraverze, ale na druhou stranu, nikoho nenutím, aby se mnou sdílel třeba tu kontraverzi.

3 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 19. června 2018 v 8:26 | Reagovat

[1]: Však i próza dokáže být jemná jako pavučinka :-) A naopak leckterá poezie umí být hutná až drsná... a obojím se může ukázat duše pisatele v celé své kráse :-) (A rizikovosti.)

[2]: To je kouzelné! Písňové texty jsou poezie se vším všudy, navíc mají jen tu hudbu (ale poezie stejně byla původně hudba, takže je otázka, jak moc navíc to v reálu je). Musí být kouzelné, když pro tebe někdo něco takového napíše :-)
S těmi kontroverzními nebo třeba o něco osobnějšími a niternějšími články je to zrovna tak jako s básněmi, to je pravda. A navíc jim je rozumět - na rozdíl od té poezie, která bývá pořád docela kvalitně zašifrovaná :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. června 2018 v 19:20 | Reagovat

Je to přesně, jak píšeš: Když jsem kdysi na blogu zveřejnil svůj první kousek "v řeči mírně vázané", netušil jsem, že zvláštní a často silné rozechvění z toho, že člověk dává nahlédnout tam, kam většinou sám vstupuje jen nesměle a s ostychem, neoslabuje ani po dlouhých letech. Samozřejmě, každý z čtenářů má k dispozici trochu jiný klíč od často složité spleti autorových vnitřních komnat a sklípků, těch čtenářů, kteří mají k dispozici "univerzál", je minimum, pokud vůbec někdo takový je, a snadno se může stát, že klíč nepochopení v ne zela povolaných rukou překvapivě pasuje i ke komůrce, která ve skutečnosti vůbec není naše :-).

5 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 20. června 2018 v 8:12 | Reagovat

[4]: Je pravda, že těch, kdo by verše dokázali kvalitně interpretovat a rozluštit, co za nimi může všechno být, je jen málo - a i tak zpravidla zůstanou ve skrytu, protože by pak jejich komentář měl délku románu. Nicméně jsou (a to ani nemusejí mít univerzál) a už jejich existence je poněkud... znepokojivá :-)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 22. června 2018 v 9:24 | Reagovat

Mně se ruka nechvěje. Očekávám, že se bude chvět čtenář. Nebo alespoň myš v jeho dlani, až bude komentovat.

7 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 25. června 2018 v 8:56 | Reagovat

[6]: Tak to jsi opravdu silná povaha! :-)

8 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 25. června 2018 v 10:08 | Reagovat

Jak to autor myslel- a zda to čtenář stejně pochopí...nebo po svém, nebo vubec...Ale asi každý tecmxt si své čtenáře nakonec najde

9 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 25. června 2018 v 13:08 | Reagovat

[8]: To by bylo ideální, kdyby si každý text našel svého čtenáře :-) Obávám se, že tomu tak úplně vždycky není, ale není nic, co bych autorům přála víc :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.