Komentáře

1 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 2. dubna 2018 v 22:33 | Reagovat

Vzala jsem si ponaučení, i když než já vyšlu článek do světa, tak ho čtu a čtu a opravuju a dumám. A tak to asi bude u mě stále.

2 Anna Anna | E-mail | Web | 2. dubna 2018 v 23:45 | Reagovat

Já opravuju až po nějaké době. Právě to vyškrtávání nadbytečných slov je problém, protože když to napíšu, tak se mi to bezprostředně zdá, že co slovo, to perla, takže neškrtat. Pokud to po měsíci je pořád co slovo, to perla, tak asi dobrý, ale když najdu něco nadbytečného, tak bez milosti škrtám.
Ale musím tedy konstatovat, žes musela mít nelidskou vedoucí diplomky. Až se občas divím, co tvořím za konstrukty, aby mi seděl počet znaků. :-D

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 3. dubna 2018 v 6:40 | Reagovat

Orwell má naprostou pravdu, ale nejsem si jistá, zda se tím on sám vždycky řídil - viz například jeho román Nadechnout se, tam se podle mě tím neřídil.

Co se týče diplomky - já měla opačný problém, byla jsem moc stručná a vždycky jsem to musela nějak natahovat ale to já neuměla:(

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. dubna 2018 v 6:53 | Reagovat

To škrtání, doslova hrabalovské "čištění bez narušení podstaty látky" je moc zajímavá zkušenost. Ale domnívám se, že není nutné ani účelné zdaleka vždy, záleží vždy na použitém stylu a jeho účelu. Znám řadu textů, které považuji za vynikající, kde by použití zmíněného orwellovského přístupu bylo doslova smrtící :-).

5 Damien Damien | Web | 3. dubna 2018 v 8:21 | Reagovat

Veľmi kvalitný článok, ktorý povzbudzuje k zamysleniu. Nečakal som, že niekto niekedy napíše návod na písanie, no ja si z toho vezmem ponaučenie. Vďaka.

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 3. dubna 2018 v 8:21 | Reagovat

Začátek je vždycky těžký. Moje věty začínají slovy: Jak, pak, tak, kvak.
Hrůza. Pak je teda trochu vypiluju...:)

7 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 3. dubna 2018 v 10:56 | Reagovat

[1]: A to je dobře :-)

[2]: Je pravda, že nechat text uležet a teprve pak se na něj s pomyslným sekáčkem vydat, je asi nejlepší způsob, jak to člověk může udělat. A rozhodně jsem neměla nelidskou vedoucí! Moje vedoucí je moje nejmilovanější vyučující, která sice je děsně náročná, ale taky naprosto úžasná, milá, vtipná, ochotná a prostě zlatíčko. Dostala mě na takovou úroveň, na kterou bych se sama drápala dalších deset let. To, že jsem u toho občas mlátila hlavou do zdi, je samozřejmě druhá věc ;-)

[3]: Známe to - kovářova kobyla... :-) Zrovna Nadechnout se neznám, ale co jsem četla třeba Farářovu dceru, tak z té jsem byla trochu zklamaná. Nevím, jestli to bylo tím, že na ni důsledně neuplatnil svou vlastní radu, ale myslím, že na ty svoje hlavní perly ji uplatnil a je to na nich ohromně znát. (Hlavně na Farmě zvířat.)

[4]: Je pravda, že jsou autoři, k nimž jakási "ukecanost" neodmyslitelně patří. Ale myslím, že ti by si tam všechna ta slova dokázali celkem bez námahy obhájit :-)

[5]: Děkuji! Jsem moc ráda, že se ti článek líbil a můžeš si z něj vzít ponaučení :-) (Sama jsem taky nečekala, že tenhle článek někdy napíšu, takže moje překvapení je zhruba na téže úrovni.)

[6]: Jo, to jsou přesně takové ty klasické vycpávky, co můžou skoro vždycky ven :-) Kolik já už jen takových "tak" a "pak" smazala! Každopádně "kvak" by byl začátek vpravdě originální :-)

8 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 3. dubna 2018 v 11:45 | Reagovat

Ja mel v diplomce opacny problem, co nejvi  ji natahnout...vyšlo to tak, že bylo treba provést jen polovinu planovanych pokusu, ale delku bylo třeba splnit...

9 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 3. dubna 2018 v 14:03 | Reagovat

[8]: Tak takovéhle problémy já zásadně nemám :-D Moje diplomka měla krásných 120 stran - a to jsem se vzhledem k tématu vlastně ještě držela na uzdě :-D Ale když polovina pokusů odpadne, tak to je přece jenom hodně nestandardní situace.

10 Elwin Elwin | E-mail | Web | 3. dubna 2018 v 18:53 | Reagovat

A to je, má drahá, přesně ten důvod, proč tak miluju tvé články a po jejich přečtení mám chuť smazat vše, co jsem kdy napsala :D
Ne, ono to tak totiž opravdu je. Myslím, že studium jazyka tohle vnímání usnadní, ale asi moc neusnadní samotné psaní (čímž chci trapně říct, že sice poznám špatně napsaný text, ale napsat text kvalitní je problém).

Takže jsi to napsala skvěle a vystihla podstatu věci! Děkuji za balzám :)

11 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 4. dubna 2018 v 8:23 | Reagovat

[10]: Děkuji, to mě neobyčejně těší! :-) (Byť je pro mě dost nezvyk, když lidi po přečetní mých článků chtějí smazat všechno, co kdy napsali. Tenhle pocit znám moc dobře - a to, že ho někomu sama způsobuju, je pro mě vlastně docela neuvěřitelné.) A je fakt, že rozumět jazyku automaticky neznamená dobře psát. I když je to velmi slibný první krok :-)

12 Bára Bára | E-mail | Web | 6. dubna 2018 v 23:56 | Reagovat

Nemilosrdné škrtání mě naučila až práce copywriterky, do té doby mě bolelo. Taky mi dlouho trvalo, než jsem si zvykla potlačit svoje ego a uvědomit si, že pokud něco, co napíšu, není srozumitelné, není to chyba čtenáře, ale moje.

13 beallara beallara | Web | 7. dubna 2018 v 9:40 | Reagovat

Poučné a důležité pojednání, jenže bohužel každý člověk nemá schopnost takových cílů dosáhnout.
Je mnoho autorů, u kterých když čtu, přijde mi to velice toporné, nejsem schopna se do toho opakovaně začíst.
Je také mnoho autorů, hlavně žen, které když si neví rady se spádem, strčí do něj vulgarity a domnívají se, že situaci alespoň vtipně vyšperkovaly.
Když si čtu své články před osmi lety a dnes, no asi tam posun bude. Stále se člověk musí učit, stále a písemný projev je nesmírně těžký. Obdivuji každého, kdo je schopen napsat knihu, co má hlavu, co má patu a čtenáře osloví.
A co z toho plyne, makat, makat a za měsíc kurz tvůrčího psaní, víc a víc se těším.

14 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 7. dubna 2018 v 21:28 | Reagovat

To bude něco jako "každé zbytečné slovo je zbytečné" Stephena Kinga nebo "omit needless words" Steva Kruga. Opravdu to pomáhá a snažím se taky řezat, sekat a krájet, ale já stejně rozvitě psát neumím, tak to není tak náročné :-)

15 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 8. dubna 2018 v 18:36 | Reagovat

[12]: Tak to mě copywriterská práce spíš učí spíš vracet se k takové té vatě :-D A s tou srozumitelností - myslím, že ne vždy je na vině autor :-) A zrovna u tebe si stěží dovedu představit, jak píšeš nesrozumitelně (kromě, řekněme, diplomky) :-)

[13]: To je pravda, na opravdu dobré psaní každý buňky nemá. Ale do určité míry je to řemeslo jako každé jiné a nějakou provozní úroveň tak může získat při troše snahy skoro každý. A co je za tím... to nechme géniům :-) Na tvůj článek o kurzu tvůrčího psaní už se každopádně moc těším! :-)

[14]: Jo, to je přesně ono :-) Nojo, ti, co píší stručně sami od sebe, to v tomhle mají jednodušší. My, ukecanci, kteří milujeme opravdu dlouhá souvětí, se musíme krotit o tovíc :-D (Pamatuju si na naši češtinářku, která pro mě měla při nácviku psaní fejetonu velmi osobní radu: "Zkrať každou větu na třetinu a máš fejeton." Takže asi tak.)

16 kartářka kartářka | E-mail | Web | 12. dubna 2018 v 5:58 | Reagovat

Já po dlouhé době začínám zase psát. Přišlo mi, že jsem od dob štřední školy a celkově studia, docela zakrněla a ráda bych to napravila. Přeci jen, když člověk přestane tolik používat svůj mozek, vyjadřovat se i na "papír", tak ztrácí slovní zásobu a styl psaní. Byla jsem zvyklá psát hodně. Vlastně do teď miluji chvíle, kdy se můžu vypsat, ale už to není jenom o tom, hodit něco na papír a vyblít se z toho. Tady už jde i o celkový dojem, vyjádření a to, jak se na ten text budu dívat i za pár měsíců či let a ne jen v ten den. Ráda bych, aby i moje texty byly "poživatelné" a čitelné. Snad se zase dostanu tam, kde jsem byla...alespoň to. A abych pravdu řekla, ke psaní mi vždycky pomáhalo i hodně číst. Cokoliv se mi líbilo a byla jsem schopna přelouškat, bylo přínosné. Slovní zásoba navíc a uričtý styl psaní...paráda. :-)
p.s.: Musím se přiznat, že na starší knížky já moc nejsem. A české autory už vůbec nemusím, celkově...ani u hudby. Takže vyhledávám ty ze zahraničí.
p.p.s: Fejetony mi taky nikdy nešly. :-D

17 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 12. dubna 2018 v 8:25 | Reagovat

[16]: Tu změnu od vyblití na papír k usměrněnému a promyšlenému vyjadřování jsem taky zaznamenala. Byť u mě to znamenalo i přechod od poezie k próze, protože poezie mi přijde daleko bezprostřednější a emocionálnější. Co se toho čtení týče, tak stoprocentně souhlasím - k dobrému psaní je potřeba hrozně moc číst, jinak to do sebe člověk nedostane. Zahraniční díla bohužel často trpí ne úplně dobrým překladem, takže to u nich nemusí vždycky fungovat. A mně fejetony celkem vždycky šly (nebo jsem je aspoň psala ráda) - ten návod zabral :-D

18 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 13. dubna 2018 v 15:58 | Reagovat

Když píšeš postavu, která je nevzdělaná, pak jsou někdy "chyby" tím, co danou situaci dokresluje.
Ale chápu, co jsi chtěla říct tím článkem.To jen, jak jsi psala o obhajování těch "holubů".... :-)

19 stuprum stuprum | Web | 15. dubna 2018 v 2:51 | Reagovat

Ty očividně nemáš problém s mlhavým myšlením, tvé obrazy jsou jasné jak studánka! :)

20 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 16. dubna 2018 v 16:34 | Reagovat

[18]: Jj, však o tom článek taky je - že dobře provedená "chyba" vůbec nemusí být chyba, ale velmi povedený umělecký záměr :-) Ovšem zrovna ti holubi... no to už by musel být nějaký umělec! :-D

[19]: Děkuji, tvůj dojem mě velmi těší :-)

21 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 17. dubna 2018 v 0:15 | Reagovat

[20]:Mě právě lákalo obhájit ty "holuby". Protože to už je teda vážně "level expert". :D

22 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 17. dubna 2018 v 8:03 | Reagovat

[21]: No tak to zas každopádně :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.