O tom, co je Naše

5. února 2018 v 18:39 | Marie Veronika |  Zápisník
Míváme ve zvyku o některých věcech a životních danostech mluvit jako o svých. Máme svou školu, svou práci, svého partnera či partnerku, svého mazlíčka, svou rodinu, svého plyšáka, svůj domov. Ať už je naše metafyzické přesvědčení či hmotné jmění jakékoli, všichni máme něco, o čem můžeme říci: to je moje. A nejen moje (na to stačí třeba jen podepsat nějaké lejstro), ale jedině a nefalšovaně Moje. A to je něco dočista jiného.

Škola se stane Mojí nejen úspěšným zápisem do studia. Skutečně Moje škola je to až ve chvíli, kdy se halasně zdravím se spolužáky na chodbě a zastavuji učitele na kus řeči. Školu přijímám za Svou, až když ji zalidním osobami, které znám; když vím, že v téhle učebně je ten křivý stůl, na tuhle židli neradno sedat a tahle tabule nese stopy neznámého poplety, co si na ni omylem vzal lihovku. Je to Má škola, když se tam zastavuji na kus řeči s panem šatnářem a v menze zdravím knihovníky; když do sebe nasaji činorodého a tvůrčího ducha studentství.

Moje práce je doopravdy Mojí, když si potykám s kolegy i nadřízenými, když na mě všichni spiklenecky mrkají, hned jak na mých zádech vidí houslový futrál; když mě pozná pan recepční a když vedoucí restaurace, kam chodíváme jíst, už při našem příchodu halasí, že dnes jdeme nějak brzo. Mou se práce stává, když znám obsah jednotlivých přihrádek v kuchyni, když vím, jaké zhruba zpoždění mívají tramvaje, kterými ráno jezdím, a jak dlouho vaří naše pomalovarná konvice. Moje práce to je, když zažiji zvláštnůstky svých kolegů, ovládnu osobité potřeby naší tiskárny a naučím se sešívačkou sešívat papíry i bez prstů.

Věc je Moje zkrátka tehdy, když poznám všechny její drobné poetické nedokonalosti a mohu přispěchat neznalci na pomoc s omluvným "víte, ono tohle vždycky chce nejdřív udělat takhle a takhle." Mít něco Svého znamená spatřit spoustu drobných nuancí a faset, které na první pohled nebyly patrné, prožít je a přijmout. Věc je Moje, když se v mých očích rozehraje tisíci a jednou barvou - a ve své rozmanité jedinečnosti zapadne do mnohotvárně pestré poezie Mého života.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 5. února 2018 v 19:22 | Reagovat

Ovsem třeba u bytu, byť je mnou zabydlen, záleží na tom zda je opravdu můj anebo jsem tam v podnajmu ci najmu...

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 5. února 2018 v 19:30 | Reagovat

[1]: Jsem v pronájmu a stejně říkám můj byt...:)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 5. února 2018 v 19:32 | Reagovat

Článek se mi moc líbí.

4 Eliss Eliss | Web | 5. února 2018 v 19:32 | Reagovat

Zajímavá úvaha :)

5 hrachajdice hrachajdice | Web | 5. února 2018 v 19:34 | Reagovat

Taky bydlím v nájmu a beru to jako moje . Stejně tak jako vozík, krerej je v majetku pojišťovny a je mi zapůjčen . Je moje nohy ,takže ho beru jako svůj .

6 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. února 2018 v 22:16 | Reagovat

Patří sem i to, že jsi jedna z Mých oblíbených blogerek? :-)

7 Proxim Proxim | 5. února 2018 v 22:32 | Reagovat

A jaká je teprve sranda, když ti k Tvým firmám v práci přibudou dvě nové a celý slastný i (a to spíš) strastiplný proces jejich braní za Své se rozjíždí hned ztuplovaně :-D

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. února 2018 v 1:00 | Reagovat

Nikdy jsem neměl touhu něco vlastnit, aby to bylo jenom moje. Ale Moje, to je samozřejmě zcela jiná káva i čaj :-).

9 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 6. února 2018 v 8:09 | Reagovat

[1]: To jistě záleží, ale - ač v podnájmu - hovořím o něm jako o Svém bytě a je to Můj domov :-)

[2]: [3]: Děkuji, to jsem moc ráda :-) Také to tak říkám.

[4]: Díky :-)

[5]: Ano, to je přesně ono :-)

[6]: Ó, děkuji! Jistě i to tam patří ;-)

[7]: Tak to je teprve třeba duševního úsilí! Ale vždycky je naděje, že třeba tihle tentokrát budou zodpovědní, přesní a ideálně spolupracující ;-)

[8]: Moje řeč :-)

10 Atheira Atheira | Web | 6. února 2018 v 10:20 | Reagovat

Takhle mám na místním nádraží svoji paní za přepážkou. Přijdu, nemusím nic říkat a už mi okýnkem podává jízdenku. A taky ochočenou paní v kantýně. Dojdu a už mam kafe! :D

11 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 6. února 2018 v 13:24 | Reagovat

Super počteníčko! :)

12 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 6. února 2018 v 16:23 | Reagovat

[10]: Jo, to je přesně ono! :-) A jak je to praktické, že? :-)

[11]: Díky, to mě těší :-)

13 virtual-word virtual-word | Web | 6. února 2018 v 17:03 | Reagovat

Páni máš hrozně zajímavý styl psaní :-) takhle se na věci koukat z jiného pohledu, super!
Bohužel jsem podle "tvé definice" zjistila, že má školu nikde nebude "moje" protože to vysoká pro mě být nemůže - neznám ani všechny spolužáky natož ty jiné věci, .. ale díky za jiný pohled na věc :-)

14 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 6. února 2018 v 21:10 | Reagovat

[13]: Děkuji :-) O jiný pohled se snažívám, tak mě těší, že se to v tomhle případě vydařilo :-) Určitě jsem to nemyslela tak, že aby škola byla opravdu tvoje, musíš tam znát každého. Já jsem byla na bakaláři i se svými několika sty spolužáky taky ve Své škole :-) Spíš jde o celkový pocit, že jsi tam tak nějak doma, patříš tam a znáš to tak a u mě posléze i pocit, že už jsem prakticky součástí tamního inventáře :-)

15 Aerosol Aerosol | Web | 7. února 2018 v 0:31 | Reagovat

Jej, ty vidíš poéziu hádam všade! :) Príjemné čítanie, pohladilo. Blogy sú Moje obľúbené, keď vedia pohladiť :D

16 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 7. února 2018 v 7:59 | Reagovat

[15]: No, snažím se o to - a když se mi to daří, tak se zase snažím to předat :-) Díky moc, jsem ráda, že se to tentokrát povedlo :-)

17 Popelka Popelka | Web | 7. února 2018 v 13:54 | Reagovat

Je to krásně poeticky napsaný! <3 Je to tak, naše jsou věci až tehdy, kdy si k nim vytvoříme citový vztah, když se do nás tak nějak zakousnou a zanechají v nás svoje stopy. :)

PS: jo, jsem to já. Jen jsem utekla na jiný blog, ale tahle přezdívka mi přirostla k srdci, tak jsem si ji nechala.

18 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 7. února 2018 v 15:35 | Reagovat

[17]: Tak to jsem moc ráda, že ses vrátila a že jsem tě našla! :-) Děkuji :-) To, že se do nás věci zakousnou, je velmi krásná formulace :-)

19 Infinity Infinity | Web | 7. února 2018 v 21:09 | Reagovat

To je nádherně napsané a díky tomuto zamyšlení se mi vybavilo spoustu krásných vzpomínek! A taky jsem se přistihla, jak jsem celou dobu pokyvovala hlavou, jak moc s těmi slovy souhlasím. :-)

20 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 7. února 2018 v 22:04 | Reagovat

Kam na to chodite, pani spisovatelko?? Jsi fakt kurna zatracene dobra ;)

21 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 8. února 2018 v 8:22 | Reagovat

[19]: Vřelé díky, to mě neobyčejně těší :-)

[20]: Ani sama nevím, heleď :-D Tenhle nápad už mi v hlavě zrál dlouho, tak to na něm možná taky je vidět :-) Moc a moc děkuju! :-)

22 Silwiniel Silwiniel | Web | 18. února 2018 v 18:58 | Reagovat

Moc krásně napsaný článek! :)

23 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 20. února 2018 v 8:13 | Reagovat

[22]: Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama