Těžce surrealistická dálnice

14. listopadu 2017 v 18:38 | Marie Veronika |  Z filmového plátna
Jsou filmy, které ve vás neodbytně vyvolají pocit, že jsou prostě bizarní. U některých je to nedocenitelné plus, u jiných docela beznadějné mínus. Jeden z mých oblíbených filmů, Dálnice 60, patří jednoznačně k první jmenované skupině. Je surrealistický, ale zároveň pochopitelný, vtipný, trefný, střelený, ujetý, prdlý a vždy aktuální.

Neil Oliver slaví dvaadvacáté narozeniny a vlastně tak úplně neví, kdo je a co od života chce. Neusnadňuje mu to ani jeho otec, který z něj chce mít úspěšného právníka, přestože Neil k právům vůbec neinklinuje. Neil už málem podlehne otcovu nátlaku a dá se na nudná práva, když se mu začnou dít neobvyklé věci - potká divňouše jménem O. W. Grant, jakousi americkou obdobu našich kouzelných babiček, který plní lidem na potkání jedno jediné přání. Neil si přeje znát odpověď na svůj život - a zanedlouho je vyslán na cestu po neexistující dálnici 60, na které potká tu nejzvláštnější sebranku a navštíví nejzvláštnější města, jaká si dovedete představit. Kupříkladu město, kde žijí samí právníci, muzeum uměleckých podvrhů nebo jiné město, kde je zadarmo a legálně k dostání droga tak silná, že po jediném požití už člověk nikdy nevybředne ze závislosti a může pařit až do smrti výměnou za nějaké ty veřejně prospěšné práce. Jedno této surreálné dálnici nelze v žádném případě upřít - ukazuje lidi takové, jací skutečně jsou. S jejich přáními, skutečnými životními ambicemi a cestami, které se tu ukazují ve světle ne zrovna milosrdném, ale zato pravém. V takovém světle se pak leccos jeví podstatně jasněji.

Film ale vyniká nejen po obsahové stránce. Dobře tam hrají všichni, ale obzvlášť bych chtěla vyzdvihnout výkon Garyho Oldmana, který stvárnil O. W. Granta tak brilantně, že mu jeho magickou podivnost věříte na první pohled. Zvlášť když se to celé doplní správně ujetou hudbou, podobně prdlými vtipy a atmosférou, která vás vtáhne a už nepustí. Tenhle film se zkrátka režisérovi Bobu Galeovi povedl.

Takže pozor. Až potkáte zrzavého chlápka s červeným motýlkem a dýmkou vyřezanou do tvaru opičí hlavy, něco si přejte. Jenom při tom pamatujte na jedno: vážně se to splní. Opravdu to chcete?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 14. listopadu 2017 v 19:10 | Reagovat

No tak to je takové surrealistické On The road...vypadá to zajímavě...

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. listopadu 2017 v 22:01 | Reagovat

Já mám jedno takové přání pro podobné případy připravené, protože jednu věc splnit opravdu chci. S plným vědomím, že splnění tohoto přání nepřinese zdaleka jen ráj na zemi, ale i spoustu problémů, přese všechny případné následky. I když zmíněného zrzavce nikdy nepotkám, samozřejmě, a jestli přece jen ano, jeho dýmka bude mít zcela jiný tvar :-).

3 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 15. listopadu 2017 v 16:23 | Reagovat

[1]: Surrealistické to je hodně, ale takovým tím správným způsobem, že se z toho člověku netočí hlava a netmí před očima :-)

[2]: Tak to jsi o krok napřed! :-) Což takhle dýmka vyřezaná do tvaru čerf? ;-)

4 BarbaraJane BarbaraJane | Web | Sobota v 15:10 | Reagovat

Díky za tip, to zní přesně jako film, který by se mi mohl líbit! :)

Mimochodem, nominovala jsem tě na Liebster Award. Nominaci samozřejmě můžeš a nemusíš přijmout, to je čistě na tvé vlastní libosti. :)

5 Marie Veronika Marie Veronika | Web | Sobota v 20:26 | Reagovat

[4]: Jů, díky! Nejsem si tak docela jistá, co to je, ale ráda vyplňuju dotazníky, takže nominaci přijímám :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama