O obhajobě, která se protáhla

18. září 2017 v 16:21 | Marie Veronika |  Akademické frky
Ti z vás, kdo sledují můj blogový Facebook, vědí, že jsem v pátek prodělala poslední z přechodových rituálů svého magisterského studia, obhajobu diplomové práce. Vyvolení pak vědí i to, že jsem dostala jeden naprosto úchvatný posudek, který bych si mohla dát za rámeček, a jeden dost ošklivý posudek, který sice nenavrhoval žádnou katastrofickou známku, ale jehož tón byl sršatý, uštěpačný, hádavý až zlý a docela mi ukřivdil. Respektive byl to posudek typu "s teorií nesouhlasím, tak snížím hodnocení". Procházka růžovým sadem, ve kterou jsem doufala, se tedy nekonala, a musela jsem hájit a bojovat. Což jsem taky udělala. Tak, až jsem přetáhla plánovanou délku obhajoby na dvojnásobek.

První kámen ze srdce mi spadl, když dorazila moje vedoucí. O tom, jak je skvělá, jsem už článek psala, dovedete si tedy představit, že přítomnost někoho takového na obhajobě, kde na druhé straně sedí bojovný mladý doktorand, který má za to, že sežral všechnu moudrost světa a že jí dá pěkně sežrat i vám, je velmi uklidňující. I přesto mi střídavě bylo horko a zima, chodila jsem po chodbě jako lev v kleci a jediná komunikace, které jsem byla schopná, bylo "já tam nechci".

Myslím, že předseda komise a vedoucí katedry v jedné osobě měl v ten den s mojí obhajobou suverénně nejvíc práce. Několikrát nás musel uklidňovat a umravňovat, když jsme se s oponentem rozparádili tak, že jsme zvyšovali hlas a skákali si do řeči. Když se mě oponent pořád ptal na to samé dokola a já mu odpovídala pořád stejně (fakt nevím, co chtěl slyšet, asi "je to blbost, tak pardon" nebo tak něco), předseda komise debatu ukončil a chtěl se přesunout dál. Netrvalo dlouho a opět jsme se stočili k témuž; i musel debatu ukončit podruhé. A za chvíli potřetí. Oponent v tu chvíli vypadal skoro až ukřivděně, nejspíš protože jsem si stále odmítala sypat popel na hlavu, že jsem si dovolila vybrat takovéhle téma. Téměř roztomilé bylo, když mě v jeden okamžik všichni ostatní proti němu začali bránit. Stejně jsem ale nestihla odpovědět asi na polovinu otázek, které mi v posudku položil. Je to škoda, protože se nedostalo na takové ty uzemňovací typu "na straně 60 a 62 je to explicitně uvedeno".

Když jsem šla za dveře, aby se mohli dohodnout o známce, stála jsem za těmi dveřmi opravdu hodnou chvíli. (Nutno ovšem přiznat, že se neozvaly výkřiky, rány ani střelba.) Pak mi vedoucí katedry s úsměvem sdělil, že kolega nakonec přiznal, že jeho snížené hodnocení neodráželo kvalitu práce, ale jeho akademické přesvědčení, a že mi dali jedničku. Inu, kolega vypadal, jako by mu uletěly včely, ale já jsem se v tu chvíli vznášela vysoko nad střechou školní budovy a všechny jeho mindráky a Lakoffové mi byli úplně ukradení.

Mohla jsem totiž vyrazit do víru velkoměsta s tím, že po devatenácti letech opouštím instituci jménem škola. A nejen to. Opouštím ji jako titulovaný magor. S vyznamenáním.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. září 2017 v 19:43 | Reagovat

Gratuluji k úspěchu - o to víc, že nebyl vůbec zadarmo. Bylo to trochu hektické, ale ustála jsi to. Člověk musí být připravený na podobné spory; tenhle byl aspoň přímý a otevřený, jiné bývají někdy záludné, pokoutní, neadresné, kdy na soupeře není možné namířit zbraň argumentů. Tak ať je takových střetů co nejméně a všechny probíhají pokud možno férově.

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 18. září 2017 v 20:33 | Reagovat

Skvěle napsaný - a gratuluji! :-)
Vsadím se, že doktorand má na hlavě velký rohy! ;-) :D

3 Elwin Elwin | E-mail | Web | 19. září 2017 v 6:03 | Reagovat

Páni, tohle není poprvé, co slyším ó doktorandech debilech, kteří si na studentech honí triko. A nějak nechápu, proč to sakra dělají?!
Tobě ovšem moc gratuluju. Nepochybovala jsem o tobě, ač tě "znám" jen přes blog. Ale takový oponent, to je opravdu na provaz. Jsem na tebe pyšná, jak jsi to zvládla a že ses nedala!!! Byl to šílený boj, ale zvládla jsi ho a ještě tak dokonale. Obrovská gratulace! :-*

4 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 19. září 2017 v 9:13 | Reagovat

[1]: Děkuji velice, převelice! :-) Je pravda, že záludnosti se tady nekonaly, a za to jsem teda neobyčejně vděčná. Mít nějaké intriky ještě i na obhajobě, to bych opravdu nerada!

[2]: Děkuji :-) No, tenhle má minimálně pořádné kudrnaté háro, takže pod to by se rohy klidně daly schovat :-D

[3]: Nojo, občas jsou prostě takoví. Ale pak jsme měli na katedře jiného a ten byl tak hodný a zlatý, až na to občas doplácel... zkrátka to chce nějaký rozumný střed. Moc a moc a moc děkuji :-)

5 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 22. září 2017 v 12:36 | Reagovat

Tak gratuluji...vzpomínka na totéž před dávnými adávnými časy, kdy jsem ale dostal za dvě...

6 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 22. září 2017 v 18:03 | Reagovat

[5]: Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama