Týden mezi učiteli

29. srpna 2017 v 19:27 | Marie Veronika |  Zápisník
Nevím jak vy, ale já mám tendenci chtít po učitelích, aby byli něco jako nadlidé. Inteligentní, studovaní, s přirozenou autoritou, nadhledem a charismatem a ideálně ještě s dalšími deseti skvělými ctnostmi. V minulém týdnu jsem prožila stran tohoto ideálu poměrně tvrdý náraz - strávila jsem týden ve společnosti zhruba stovky učitelů hudební výchovy na všech stupních - od mateřinek až po střední školy. Byl to velmi schizofrenní zážitek. Na jednu stranu jsem tam navštěvovala naprosto úchvatný kurz hlasové výchovy, o němž už byla řeč, na druhou stranu tam byl taky ten zbytek.

Tak nějak jsem si představovala, že učitelé se nebudou chovat jako puberťáci, na které neustále nadávají. To jsem se ovšem spletla. To, že opilá skupinka učitelů (tentokrát skutečně výhradně mužů) bude obcházet ve tři ráno chatky, budit jejich osazenstvo a nutit jim tvrdý alkohol, jsem si nepředstavovala ani ve snu. Rovněž jsem nečekala, že level vzájemného pomlouvání mezi učitelkami bude tak vysoký. Taky mě překvapilo, jak velký úspěch slaví opravdu trapné dvojsmyslné vtipy. A to, že na hodině hry na ukulele navzdory explicitní výzvě vyučujícího, abychom nebrnkali do výkladu (což učitelé hudebky opravdu nesnášejí), všichni ti učitelé do výkladu stejně brnkali, snad ani nebudu komentovat.

Rovněž mě překvapila jistá stádovitost v chování. Bylo velice divné se nějaké části programu neúčastnit. Ještě divnější bylo něco z programu kritizovat. Také všichni předpokládali, že se pořád chcete o něčem (čti: o učení) s někým (čti: se všemi) bavit. A pořád se něco nacvičovalo a organizovalo. Neříkám, že když hlavní organizátor slaví šedesátiny, tak by se to mělo ignorovat, ale nacvičovat mu těch překvapení postupně asi pět už mi přeci jen přijde poněkud přehnané.

Inu, byl to zážitek intenzivní, ale myslím, že to díky té skvělé hlasové výchově stálo za to. Konec konců i ten zbytek byl svým způsobem obohacující: vyzkoušela jsem si spoustu nových věcí, zopakovala některé staré a nahlédla do úplně jiného prostředí. Holt to, že bych v něm opravdu nechtěla pobývat natrvalo, už je jiná kapitola.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. srpna 2017 v 21:30 | Reagovat

I nadlidé jsou zjevně jenom lidé :-). Pokud si pamatuji na své dávné pedagogické působení, pozoroval jsem velmi podobné jevy a byly mi sympatické a pochopitelné asi tolik jako tobě.

2 amazingparrotworld amazingparrotworld | Web | 30. srpna 2017 v 0:05 | Reagovat

Pamatuji si, že mi kamarádka vyprávěla jak potkala naší paní učitelku, která se zrovna vracela ze zábavy.....a bylo to na ní prý vidět. Když jsme pak při hodinách poslouchaly její výklad prostě jsme si ji jako opilou nedokázaly představit. A to je právě ona i ona je jen ČLOVĚK.

3 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 30. srpna 2017 v 9:32 | Reagovat

[1]: Na jednu stranu mě těší, že moje pozorování bylo celkem přesné, na druhou mě to naopak netěší vůbec. Ještě že jsem se zřekla svého snu stát se paní učitelkou už někdy v deseti letech!

[2]: Tak, tak. A co se týče té mé zkušenosti, tak nejen člověk, ale dokonce člověk, co se chová úplně jako puberťák, přestože je mu pětatřicet...

4 Klára Klára | 30. srpna 2017 v 14:08 | Reagovat

Před pár dny jsem měla podobný šok, i když v jiném prostředí. Hlavně mě vyděsila míra drbání (sice ne záměrně ošklivého drbání, ale i tak). Sama nejsem zvyklá příliš propírat jiné lidi a jaksi podvědomě očekávám, že to mají ostatní stejně. Holt je to zřejmě všude stejné.
Jinak učitelské sbory jsou pověstné drbárny:-) Třeba až se tam dostanu já, tam posunu průměr trochu jinam:-)

5 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 30. srpna 2017 v 16:49 | Reagovat

[4]: No to bys prokázala světu velkou službu! :-) Ano, je to nejspíš skutečně všude stejné. Ale stejně to pro mě byl šok - zažít to takhle zblízka... podvědomá očekávání dost utrpěla!

6 BarbaraJane BarbaraJane | E-mail | Web | 31. srpna 2017 v 20:11 | Reagovat

Myslím, že to, že se učitelé chovají v soukromí (nebo teda mimo výuku) jako puberťáci, by ještě nebyl takový problém. I když chápu tvoje zklamání, taky bych čekala něco trochu jiného. Větší problém je, že učit nejdou ti nejlepší z nejlepších - na peďák se často hlásí lidi proto, že je nevzali jinam, a pak jdou učit, i když o to vlastně ani nemají takový zájem. To mi přijde hrozné.

7 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 31. srpna 2017 v 21:52 | Reagovat

[6]: Ano, to mi taky připadá úplně tragické. Nemuseli by to nutně být nejlepší z nejlepších, i když to by samozřejmě bylo ideální, ale nejhorší z nejhorších teda taky ne... Nojo, dokud budou mít horší platy než prodavačky z lidlu, tak tam asi budou ti špatní a pak pár skvělých charakterů, kteří to mají jako poslání. (Jo a taky úroveň peďáku je prý fakt tragická...) Pár jsem jich potkala, zaplať pánbůh za ně. Ale to na tom, že by se něco mělo velmi zmněnit, nic nemění!

8 psychedelic psychedelic | Web | 1. září 2017 v 19:28 | Reagovat

Maš asi zajímavý život

9 Aerosol Aerosol | Web | 1. září 2017 v 22:02 | Reagovat

Moja mama sa tiež hlási k radám učiteľov a jej historky o kolegoch občas ozaj stoja za to. Jedna jej kolegyňa vypestovala úrodu špenátu, len sa jej akosi nepáčila predstava, že by ju mala celú umývať od blata ručne. Šupla ju do pračky. Špenát aj pračka sa v procese prania úplne zničili, a toto bol, prosím, nápad vysokoškolsky vzdelanej ženy, ktorá je zodpovedná za výchovu budúcich generácií :D
Inak mám podobné tendencie ako ty, a šťastie je, že sa raz za čas taký učiteľ aj naozaj nájde :) A vtedy je ozaj radosť chodiť do školy. Na gymnáziu sme ich mali takých dokonca dvoch a hoci som už štyri roky z gymnázia preč, chodím ich každý rok pozrieť. Stratiť s nimi kontakt by ma mrzelo neskutočne.

10 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 4. září 2017 v 16:23 | Reagovat

[8]: Ale jo, nestěžuji si :-)

[9]: Taky mám učitelů celou rodinu a já tedy rozhodně neplánuji tuhle skupinu u nás doma rozšířit, ale k téhle akci tak nějak došlo :-D Špenát do pračky? Kdybys to nepopsala tak věrohodně, podezřívala bych tě, že to je nějaký vtip z amerického seriálu... takhle je to spíš než vtipné tragické. A přesně: pár učitelských pokladů jsem na gymplu taky zažila a pořád se s nimi občas vídám nebo jim píšu. A ještě je mi líto, že se s nimi nemůžu vídat častěji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama