Jak neumíme nakládat s emocemi

24. června 2017 v 20:41 | Marie Veronika |  Zápisník
Nevím, jaký ohledně toho máte pocit, ale je docela dobře možné, že tak nějak nevíte co s ním. Do společnosti se nehodí, do školy nebo do práce už teprv ne a na sociálních sítích se nosí jenom růžová. Zbývá snad rodina a nejbližší přátelé, pero a kus papíru nebo kapesníčky na utření slz. Protože s pocity, zejména s těmi negativními, příliš neumíme pracovat - a to do té míry, že je to zřetelné i v jazyce, jímž mluvíme.

Tušila jsem to dlouho, ale v diplomce se mi to potvrdilo. Prováděla jsem sémantickou analýzu pojmu rozum a najednou se tam vynořily: pocity. Věřte tomu, nebo ne, ale v sémantické struktuře slova rozum pocity jsou. Jsou tam docela výrazně, a to zejména jako něco, co je třeba krotit, regulovat, ovládat. Věta "Měj rozum!" se nedovolává logiky, ale schopnosti sebeovládání. "Apelovat na rozum" odkazuje k síle, která dovede zkrotit emoce. "Být rozumný" znamená zejména být ochotný ustoupit ze svých přání, omezit je a přistoupit na kompromis. Emoce jsou vetknuty v našem chápání racionality; jako něco nežádoucího a excesivního, co víceméně brání soužití s druhými.

Snad ani netřeba dodávat, že to je velmi zjednodušující vnímání skutečnosti. Emoce jsou zdravé a neodmyslitelně patří k tomu, co znamená být člověkem. Nemůžeme bez nich být a když se o to snažíme, přivodíme si leda tak depresi nebo žaludeční vředy. Obzvlášť v prvním jmenovaném případě pak pocítíme bezmocnost a absurditu onoho "měj rozum!" na vlastní kůži.

Mám proto jedno velké přání: abychom rozlomili zámky rozumového žaláře, kam jsme svoje pocity uvrhli, a vyvedli ty chudáčky na svobodu. Abychom se jich nebáli, víc se o ně starali a přijali je jako součást svého života. Jsou tu s námi a je to v pořádku. Poplačme si na veřejnosti nebo se pořádně rozčilme. Třeba se to jednoho dne projeví i v našem jazyce.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 24. června 2017 v 21:57 | Reagovat

Neměli bychom mít strach projevit své emoce, ale mě to dělá velký problém...

2 Lenka Lenka | 24. června 2017 v 22:07 | Reagovat

Maruško, z druhého, emotivního, břehu (a pěkně z růžova): juu, wow, krása, nádhera!:-) :-) Velký obdiv nad tou brilantností srozumitelného, jasného a pro ostatní čitelného vyjadřování! Mám název pro tvůj žánr, útvar, či jak: perfektní "jednonádechovky" :-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. června 2017 v 23:49 | Reagovat

Mříž rozumu jsem rozlomil už před lety a můj blog z toho dodnes tyje :-).

4 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 25. června 2017 v 10:42 | Reagovat

[1]: No právě! Takhle to má, myslím, právě hrozně moc lidí. A není to dobře.

[2]: Ó, moc a moc děkuji! Tvůj komentář mi udělal velikou radost :-) Jednonádechovka je perfektní název! :-)

[3]: A my všichni jsme za to nesmírně vděční! :-)

5 Sili Sili | Web | 25. června 2017 v 13:14 | Reagovat

Teoreticky by to smysl dávalo, ale nesmíme zapomínat, že tahle mentalita je to, co dalo vzniknout hnutí emo. A přece nikdo nechce, aby se to opakovalo.

6 Lukas Lukas | Web | 25. června 2017 v 14:01 | Reagovat

[1]: opravdu, to je škoda ale

[5]: ano, nesmí se to přehánět

7 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 25. června 2017 v 14:50 | Reagovat

[5]: No právě! To, co dalo vzniknout hnutí emo, byl přesně tenhle úzus, že emoce se dusí a potlačují. Hnutí jako emo vzniklo a takovým způsobem se zvrhlo přesně z těchto důvodů. Kdybychom uměli emoce dávat najevo a pracovat s nimi, tak by podle mě k takovému excesu nikdy nedošlo.

[6]: Nic se nemá přehánět, samozřejmě :-) Nemůžem se přece povraždit. Ale současný stav je poněkud přehnaný a právě z toho pak vznikají ty podobně přehnané reakce...

8 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 25. června 2017 v 21:43 | Reagovat

Já mám zase spíš někdy pocit, že to s emocemi přeháníme, odkazujeme se na ně, omlouváme svoje činy jako bychom to nebyly my, ale "naše pocity". Ale souhlasím s tím, že někdy apelujeme na udržování citů na uzdě, a vždy kdy to není žádoucí pro naše zdraví.

9 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 25. června 2017 v 21:50 | Reagovat

Tvoje diplomka musí být zajímavé čtení. :) V jazyce se odráží mnohem víc, než si jsme schopní uvědomit, tohle je krásná ukázka.

10 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 26. června 2017 v 13:01 | Reagovat

[8]: S tím se naštěstí příliš nesetkávám - to je samozřejmě druhý extrém a jako každý extrém je i tenhle špatný.

[9]: Aniž bych si chtěla nějak lichotit, tak si docela domýšlivě myslím, že zajímavá je :-D Na čtení teda nevím, ale když o tom lidem vyprávím, zpravidla je to zaujme. Nojo, moje úžasná vedoucí má zkrátka v rukávu skvělá diplomová témata :-)
Ano, v jazyce se toho odráží strašně moc. Škoda, že jsme v něm tak pevně zasazeni, že to nevidíme - jinak bychom se dozvěděli skutečně zajímavé věci :-)

11 Jana Jana | E-mail | Web | 30. června 2017 v 15:08 | Reagovat

Smekám nad srozumitelností, přímostí a jasností sdělení :) Já to tu prostě zbožňuji. Přidám se ke komentáři s opačným extrémem. Také si myslím, že lidé někdy dávají zbytečně moc emocí najevo. Nebo je předstírají? Především zde na blogu v TT se s tím hodně setkávám ...

12 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 2. července 2017 v 17:07 | Reagovat

[11]: Ó, děkuji, to mě velice těší :-) Určitě souhlasím - žádný extrém není dobrý. Článkům, které zmiňuješ, se ale spíše vyhýbám, takže (naštěstí) moc nedovedu posoudit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama