Lidé až na prvním místě

20. května 2017 v 20:50 | Marie Veronika |  Zápisník
Dnes jsem jakožto tajemnice seděla u bakalářských přijímaček. Pro nezasvěcené: je to celodenní procedura se zhruba patnácti sty uchazeči, kteří píší ve dvou turnusech tříhodinové přijímačky. Začíná v sedm ráno, takže s pražskými vzdálenostmi si jistě dovedete představit, v kolik hodin v takovém případě musíme vstávat; rovněž si asi dovedete představit, kolik lejster a organizačních opatření je na tuto monstrakci třeba. Jedna věc je nicméně na představování poněkud těžší. A to skutečnost, že i takováhle monstrakce může být něco krásného.

Na fakultě máme totiž skrytý poklad: jeden z nejúchvatnějších kolektivů administrativních pracovníků, jaký si jen dovedu představit. Seděla jsem v komisi s kolegyní (rovněž tajemnicí), s níž jsem ještě neměla to štěstí se znát: inu, poznaly jsme se. Obě jsme s sebou měly skvělé knihy, po celou dobu však zůstaly v batohu. Bavily jsme se celý den, stále bylo o čem - a já jsem opět zakusila, jaká radost je poznávat nové lidi, kteří jsou skvělí a s nimiž si rozumím.

Když nás obcházeli kolegové ze studijního, smáli jsme se a povídali si, s učiteli rovněž. Občas jsme se dokonce smáli tolik, že jsem si zacpávala pusu rukou (až přijde odvolání, že nemohli řádně konat zkoušku, protože jsme se řehtali za dveřmi, beru to na sebe). Roznášeli nám ovoce a čokoládu, nabízeli kafe, dávali k dobru různé historky. Uchazeč, co si zarazil propisku do ruky, vyhrává pomyslnou první cenu.

Jelikož tenhle nádherný kolektiv již brzy budu opouštět, snažím se připravit na život za hranicemi školy, jak se dá. Z dneška si odnáším další kousek mozaiky: nezáleží ani tak na tom, co dělám, jako na lidech, s nimiž to dělám. I vstávání v šest a hrabání se lejstry může být skvělé. Díky za to. Budu s láskou vzpomínat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 20. května 2017 v 21:28 | Reagovat

Vypadá to na skvěle strávený den! :)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 20. května 2017 v 23:35 | Reagovat

Tohle se fakt čte hezky...:)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. května 2017 v 6:51 | Reagovat

Do ruky zaražená propiska vypadá na značnou nervozitu uchazeče. Bylo-li to tedy do vlastní ruky! :-)

4 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 22. května 2017 v 8:07 | Reagovat

[1]: To taky byl! :-)

[2]: Děkuji, to mě těší :-)

[3]: Ano, to teda musela být pořádná nervóza. Každopádně to byla skutečně vlastní ruka :-D

5 Natálie Natálie | Web | 22. května 2017 v 12:00 | Reagovat

to muselo být skvělé.. :) a je zvláštní to číst z druhé strany.. :) né z žáka ale z vašeho.. :) že i tohle se dá skvěle užít. :)

6 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 22. května 2017 v 12:44 | Reagovat

[5]: Ano, bylo to moc fajn :-) Navzdory tomu, že je to dost monotónní administrativní práce. Jako zvláštní to taky pořád trochu vnímám, ale musím říct, že v tomhle případě je to určitě v dobrém slova smyslu :-)

7 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 23. května 2017 v 8:49 | Reagovat

Mám podobnou zkušenost, když jsem dělala praxe v rámci studia. Asi se to nedává úplně srovnávat, ale narazila jsem na kolektivy, které mě prostě vzaly mezi sebe a všichni jsem si tam rozuměli a zvládli přitom dělat (pro některé) velmi nudnou práci. Ale máš pravdu. Někdy úmorné a nudné věci, mohou vypadat úplně jinak, když máš kolem fajn lidi. Bohužel je to i obráceně.

8 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 23. května 2017 v 9:09 | Reagovat

[7]: Tak to máš také velké štěstí! :-) Ano, bohužel je to i obráceně... a o tom bych taky mohla psát, až by se hory zelenaly! Tak doufám, že do budoucna to bude vypadat spíš tak jako v článku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama