Komentáře

1 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 21. února 2017 v 18:34 | Reagovat

Ty píšeš opravdu pěkně. Má to jen jednu vadu. Že pokaždý, když ti chci napsat komentář, tak si připadám jako úplnej primitivní debil :D

2 Karol Dee Karol Dee | Web | 21. února 2017 v 18:39 | Reagovat

Takže happyend! ^_^

[1]: Ten pocit moc dobře znám a není příjemný. :D

3 Eliss Eliss | Web | 21. února 2017 v 18:54 | Reagovat

To je moc dobře, jestli už nemáš strach prezentovat výtvory :)

4 Elwin Elwin | E-mail | Web | 21. února 2017 v 19:52 | Reagovat

[1]: Přesně! :D

Vždycky si přečtu tvůj článek a říkám si u toho, jak krásně píšeš a jak se to úžasně čte a tak všechno. Potom začnu psát sama a dochází mi, jaký mamlas jsem :D ach jo.

Ale! Jsem ráda, že se klubíčko zatetelilo a doufám, že se bude jen a jen tetelit :)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. února 2017 v 1:00 | Reagovat

Takové tetelení je něco, co za trochu toho počátečního schoulení rozhodně stojí :-). Jedno bez druhého se totiž asi neobejde. Jsem přesvědčený, že ten, kdo je hodně sebejistý, podobné stavy nezažívá. Myslím, že jsem v psaní celkem sebevědomý, ale stejně kdykoli vyvěšuji na blogu nový článek, cítím rozechvění, tím větší, čím je text osobnější. Takže třeba pokusy o poezii, to je někdy pěkná "klepka".

No, u tebe, jak tak čtu tvé články, jsou obavy zbytečné, protože píšeš moc dobře. Ale stejně ti přeju, ať ti něco z toho rozechvění zůstane, o to sladší pak bude tetelení :-).

6 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 22. února 2017 v 15:07 | Reagovat

[1]: :-D :-D Tak to je účinek poněkud dvojsečný! Ale můžu tě ujistit, že při čtení tvých komentářů i článků se popadám za břicho a častokrát si říkám, jak jen to děláš, že je to vždycky tak vtipné a že to bych chtěla taky umět :-) Každopádně děkuji velice :-)

[2]: Ano, přesně tak :-)

[3]: To rozhodně. Dřív jsem se ničeho neděsila tolik jako autorského čtení. A loni, ejhle, už jsem četla :-D Posun poměrně výrazný.

[4]: Ó, děkuji! Mám velkou radost, že se ti moje psaní líbí. Ale ujišťuju tě, že žádný mamlas rozhodně nejsi - tvoje psaní mě moc baví.

[5]: Je to přesně tak - radost, která přijde, zpravidla bohatě vyváží všechen strach předtím. Úplně se toho zbavit... to by znamenalo o něco přijít. Rozechvění při publikování článku, zejména něčeho osobnějšího, jak dobře to znám! Jen je pak smutné, když si to moc lidí nepřečte :-D Děkuji velice! :-)

7 Adéla Adéla | Web | 24. února 2017 v 0:23 | Reagovat

Ach ano, to sebevědomí ale bývá potvora. Už jsem si z něj v hlavě udělala jakési imaginární zvířátko, které rádo mění velikost i vzhled.
Pamatuji si dobře, jak nám v kvintě při hodině ZSV učitelka vyprávěla, že chceme-li milovat tak, jak si námi milovaný zaslouží, musíme se nejdříve vypořádat se sebou. A já se zamyslela. Nikdy jsem na tom se sebevědomím valně nebyla, leč milovat se snažím zcela jistě celým srdcem. Mám ze sebe dojem, že jsem přesně ten typ člověka, který raději obdarovává, než že by byl obdarován (přiznávám, že vlastně ani neumím na dárky adekvátně reagovat). Občas si připadám jako bezedná ocelová schránka. Dokážu tu lásku a něhu ze sebe vytahat, ale mám ji schovanou pro ty, kteří si to skutečně zaslouží. Připadá mi to jako nejvhodnější systém, který neudělá z ochoty otroctví, jestli mi všichni rozumíte :)
Co se týče podarování slovem... to je snad to nejkrásnější, co může člověk člověku dát. Plně s tvým jednáním koresponduji a jsem ráda, že nejsem svého druhu samotná :)

8 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 24. února 2017 v 14:14 | Reagovat

[7]: Ano, sebevědomí a nedostatečný pocit vlastní hodnoty je pěkná potvora. Myslím, že kdyby byli lidé duševně zdravější v tom smyslu, že by si sami sebe dokázali zdravě cenit, byla by naše planeta o hodně lepším místem. Ale takhle... je to dost smutný pohled. Jsem každopádně ráda, že ses v článku našla a přeji do dalších let samou radost a pocit naplnění :-)

9 Siginitou Siginitou | Web | 27. února 2017 v 11:30 | Reagovat

Tak to jsem ráda :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.