Jak přežít v nelítostném světě

15. ledna 2017 v 19:10 | Marie Veronika |  Zápisník
V poslední době mě napadá velká spousta chmurných myšlenek - a to nejen proto, že jsem tak nějak od přírody pesimista a škarohlíd. Jak vůbec lze v tom našem světě plném nenávisti, lží, násilí a zla přežít? Když se navíc zdá, že se to všechno kumuluje, násobí a roste? Docházím k jedinému závěru: skrz návrat k malým věcem.

To, že vím, co se děje na druhé straně světa, mému rozpoložení zpravidla nikterak neprospívá - jsou to samé Jobovy zvěsti, navíc takové, že s nimi nemůžu opravdu, ale opravdu nic dělat. Zato mému rozpoložení prospívají jiné věci, a to ty, které mívám na dosah ruky. To, co je na dosah, je tady totiž vždy a je to tu velmi konkrétně, mohu s tím něco udělat, skutečně s tím být a mít z toho radost. S těmi jobovkami dost dobře být nemůžu, ty mě mohou leda tak strašit - což zas ale úspěšně dělají.

A tak se snažím čím dál víc opouštět jobovky a radovat se z kouzla každodennosti a vztahů, které mě obklopují. Protože to je můj skutečný život, který nesmím ve vší té záplavě zapomínat žít - a ten je krásný a plný radostí. Tak třeba: sníh, rozkvetlá orchidej, taneční, Skácelova poezie, měkká deka, masala a skutečnost, že nikdo kolem mě neotravuje žádnými superhypernovoročními předsevzetími (ne že bych měla něco proti novoročním předsevzetím, ale pokud je někdo roztrubuje do celého světa, tak proti nim tedy rozhodně něco mám). Není to snad dost důvodů k radosti? Občas na to ve vší té záplavě zapomínám. A to není dobře.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 15. ledna 2017 v 20:14 | Reagovat

Len tak, zo zvedavosti, koľko máš rokov?

2 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 16. ledna 2017 v 9:04 | Reagovat

[1]: Teď úplně nevím, jak si mám ten dotaz vykládat a jestli zním spíš jako důchodce nebo jako třináctiletá teenagerka, ale je mi čtyřiadvacet :-D

3 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 16. ledna 2017 v 16:12 | Reagovat

Až si mě dojala, jak jsi to hezky napsala.  A máš pravdu velikou. My tu sice nemáme sníh, a máme leda chcíplou vánoční hvězdu, která již čeká na nedůstojný pohřeb... ale    snažím se zpříjemnit si bytí jinak... i když když se kouknu někdy z okna, jde to fakt těžko!

4 Lenča Lenča | Web | 16. ledna 2017 v 17:58 | Reagovat

To je moc hezky napsané! Pravda pravdoucí :)

5 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 16. ledna 2017 v 18:30 | Reagovat

[3]: Ó, děkuji převelice! :-) Uznávám, chcíplá vánoční hvězda není něco, co by člověka zrovna nakoplo ke kdovíjakým výkonům a životnímu optimismu (viděla jsem foto na fb a teda fakt!) :-D Ale i chcíplým květinám se člověk může zasmát a hned je líp :-)

[4]: Velmi děkuji :-)

6 Elwin Elwin | E-mail | Web | 20. ledna 2017 v 19:37 | Reagovat

Jo, všechno kolem nás je takové divné, strašidelné? Místy snad ani nevím, jestli chci věřit, že je to pravda, nebo si raději zahrát na pštrosa a strčit hlavu do písku...
Každodenní maličkosti jsou přece ty nejkrásnější, i kdyby to mělo být jen vynikající kafe, modrá obloha nebo vesele prozpěvující sýkorky na krmítku. A tak vzhůru s úsměvem vstříc všedním dnům! :)

7 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 22. ledna 2017 v 15:57 | Reagovat

[6]: Zahrát si na pštrosa, přesně na to mám občas chuť. Protože jinak... člověk musí leda být fakt velký cynik. A to já nejsem. Ani omylem. Zachraňují to tedy ty sýkorky a to nebe :-) Ano, vzhůru!

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. února 2017 v 16:23 | Reagovat

Důvodů aspoň k malým radostem se najde všude kolem dost, člověk si jen nesmí nechat nakukat, že má na sebe brát všechny hříchy světa. Už dost těžké je k nim sám moc nepřispívat :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama