4 tipy, jak přežít jako akademik

29. února 2016 v 14:39 | M. |  Akademické frky
Za těch několik let, co se pohybuji na akademické půdě, jsem se lecčemu naučila. Vynechme teď takové ty věci jako kritické myšlení nebo znalosti, a soustřeďme se na to méně viditelné a hůře postřehnutelné. Zjistila jsem, jak akademici přežívají; jak mohou neustále produkovat "nové a originální" články a chrlit jako sopky příspěvky na konference (což je to hlavní, co se po nich žádá). V zásadě je to velmi jednoduché - a použitelné například na vaše seminární práce. (Pozn. nejspíš ale jen v humanitních disciplinách.)

1) Srovnávat kohokoli s kýmkoli.
Jako akademik se zpravidla do hloubky zabýváte jedním autorem, ale spoustu ostatních nevyhnutelně znáte také, byť povrchněji. Potřebujete nový a originální článek? Snadná pomoc! Vezměte svého miláčka a srovnejte ho s libovolným jiným autorem. Je mu podobný? Má nějaký podobný pojem? Trošku podobně o něčem přemýšlí? Nebo je naopak úplně odlišný? Všechno se dá využít. Navíc příjemně překvapíte ty, kdo to budou číst - budou žasnout nad vaším rozhledem a sečtělostí. Kolik já jen napsala seminárek, ve kterých jsem takhle využila svoji bakalářskou práci...

2) Srovnávat 1. duben 1905 s 1. dubnem 1907.
Jestli se vám zdá, že srovnávat vašeho miláčka s někým jiným je pod jeho i vaši úroveň nebo už vám jiní autoři došli, pak je tu pro vás srovnávací varianta číslo dvě. Budete v ní za největšího odborníka na vašeho vybraného autora, protože se odteď budete zabývat tím, co kdy přesně řekl a jak se to navzájem liší. Drží své názory? Nebo se vyvíjí? Řekl jeden rok o vědě, zbožnosti, generickém maskulinu nebo gravitačním zákonu něco jiného než rok nato? Výborně! I malá změna je změna (a to by bylo, aby tam alespoň nějaká nebyla) a velká změna je o to lepší. Než proberete všechna témata, kterými se váš miláček za svůj dlouhý a plodný život probral, budete dávno v důchodu. A jestli se ještě nevydala jeho soukromá korespondence nebo dokonce jeho deníky... až ten den přijde, váš triumf bude nevyslovitelný!

3) Kritizovat jiné akademiky.
Tahle strategie se velmi vyplácí, jestliže máte určité množství kolegů, kteří vám fušují do "toho vašeho". Jednak si tím uděláte u kolegů jméno, protože je čtete (a ještě navíc citujete!) a to jinak, řekněme si to na rovinu, nedělá prakticky nikdo. Následně můžete čekat, že i oni budou číst vás, čímž se vám otevírají v podstatě nekonečné možnosti (jako ostatně i u předchozích alternativ). Návod pro kritiku je následovný: přečtěte kolegův text, úmyslně ho nepochopte (tzn. čtěte text doslovně, snažte se dávat slovům jiné významy, než obvykle mají atd. atd.) a pak mu vytkněte, že vašeho miláčka dezinterpretuje, že to "je složitější" nebo to "není přesné". Nezapomeňte přidat citaci, která to dokládá.

4) Bránit se kritice jiných akademiků.
Předchozí strategie má jedno riziko - totiž že svoláte kritiku na sebe. To se stane prakticky hned nato, co si váš článek někdo přečte. Můžete se těšit na odvetu vedenou stejnými pravidly. Existuje proti nim ale jednoduchá obrana - napíšete další článek a v něm patřičně zdůrazníte, že kolega, který vás kritizuje, "nepochopil záměr textu". Tím kolegův článek shodíte ze stolu a je to. Jestliže chcete sáhnout k silnějšímu slovům, osočte kolegu z příslušnosti k nějaké skupině, která vašeho milovaného autora nemá příliš v lásce. Ale pozor, to pak už může být ostré, tak třeba: "kantovská interpretace xy", "kolega se ze svého nereflektovaně platónského úhlu pohledu snaží..." případně dokonce "signifikantně dezinterpretuje z pozic dnes již explicitně neudržitelného narativistického relativismu". V podstatě platí, že jakmile něco nazvete neudržitelným, nekonzistentním, nereflektovaným nebo dokonce primitivním, tak jste svého kolegu odeslali do míst nejtemnějších.

A samozřejmě je zde ještě pátá možnost, ale tu uvádím spíš jen pod čarou: všechny výše zmíněné přístupy lze zkombinovat. V jednom jediném článku tak můžete srovnávat pojetí libovolné věci u vašeho miláčka s pojetím někoho jiného a podle potřeby si kopnout (tzn. využít tipy 3 a 4) buď do něj, nebo do nějakého jiného interpreta téže věci. Je už jen na vás, zda tak skutečně učiníte v jednom jediném článku, nebo si to rozložíte a uděláte z toho články čtyři, nebo dokonce deset. Ale ve vědecké obci se tak zaručeně neztratíte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klára Klára | 2. března 2016 v 21:20 | Reagovat

Proč já vlastně nestuduju nějaký humanitní obor? :-) Ono to sice v přírodovědných kruzích vypadá dosti podobně, ale takhle vařit z vody přeci jen nemůžeme.

2 M. M. | Web | 7. března 2016 v 9:44 | Reagovat

[1]: Protože kdybys ho studovala takhle, tak bys byla největší břídil :-D Být dobrým humanitním vědcem je při nejmenším úplně stejná fuška jako být dobrým vědcem přírodním. Každopádně je to samozřejmě článek značně nadsazený a míra ironie smrtící :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama