O skvělostech "posledňáku"

3. ledna 2016 v 18:02 | M. |  Akademické frky
Je mrazivé lednové nedělní odpoledne, já mám rýmu, celkem pražádnou chuť cokoli dělat a volno. A tak se celkem nudím.

Počkat.

Už jsem se zmínila, že zítra začíná zápočtový týden, tedy v podstatě zkouškové?

A já nemám co dělat?

Ano, přátelé, je to tak. Mně samotné z toho spadla brada, div to o zem nebřinklo. Aneb o skvělostech druhého ročníku magisterského studia, takzvaného posledňáku.

Bakalářské studium jsem měla - také protože jsem děsný poctivec - pekelně těžké. A jelikož jsem ho chtěla udělat během standardní doby tří let, tak ještě těžší. Co to znamenalo pro Vánoce? Žádné dobré zprávy. Učit se jsem si během svátečních dní zakázala, hned 27. ale přicházela tvrdá dřina, kterou často rozředil až začátek dalšího semestru v půlce února.

Ta děsivá dřina ale taky něco znamenala pro moje magisterské studium. V prváku jsem se hodně stresovala, protože to byl nový začátek s novými lidmi na nové katedře. Prvák, ať už bakalářský či magisterský, se dá ve zkratce označit asi jako "nesplníš dost předmětů = letíš". Teď jsem ale v druháku. Kreditů mám z loňska dost. Znám běh naší katedry i naše vyučující. Výsledek? Během Vánoc jsem do školy nemusela dělat skoro nic a první lednovou neděli trávím brouzdáním po internetu a koukáním na již několikrát viděné díly mého milovaného seiárlu Yes, Minister.

Protože:
  • seminární práce píšu recyklovaně, tedy o tématech, na která už mám načteno z předchozích čtyř studijních let (a že toho je!)
  • na zkoušky se učím maximálně tři dny dopředu (vlastně spíš dva až jeden den - protože to prostě stačí a hotovo)
  • a letos v prosinci jsem udělala důležitou první zkušenost - zkouška se dá udělat za jedna, i když jsem nepřečetla povinnou literaturu.
Čtyři roky tvrdé dřiny se vyplatily. Nejenže jsem teď zásobená hotovými rezervoáry načtené literatury a nahromaděných poznatků, ale také jsem zjistila, že stresovat se něčím jako školou je prostě zbytečné. Proč? Proč by mělo něco jako škola ovládat můj život? Zvlášť když vidím, že i s daleko menší přípravou, než jaká bývala mým standardem, jde udělat zkoušky za jedna?

Někdy je třeba trochu slevit a začít brát ty věci, které si přehnanou pozornost nezaslouží, méně vážně. Mně se to podařilo až v posledňáku, ale i to se počítá. Jdu dál brouzdat po internetu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Cherrybumbum Cherrybumbum | Web | 6. ledna 2016 v 12:56 | Reagovat

Jsem 2. rokem na bakaláři. Loni jsem se na každou zkoušku učila alespoň celý jeden týden, drtila jsem se všechno pomalu nazpaměť, protože jsem prostě měla strach, že když nebudu dost dobrá, tak poletím.

Často se mi ale stávalo, že jsem pak našprtaná šla na zkoušku nebo zápočet a spolu se mnou šel někdo ještě rovnou z nějaké kalby, ještě opilej a vysmátej, že se na to ani nepodíval. A jak to dopadlo? Já byla tak nervózní, že jsem pomalu zapomněla i svoje vlastní jméno, takže jsem domů odjížděla s nálepkou 4 nebo Nesplnila, a ten frajer vyšel, že to celé natipoval a má to. V tu chvíli jsem se sama sebe musela ptát: "Kde je nějaká spravedlnost?"

Letos to také moc neřeším. Učím se tak, abych o dané věci uměla mluvit vlastními slovy a hlavně, abych tomu rozuměla. A zatím mi to vychází. Tak snad se mi tak povede i v těch dalších 4 zkouškách a 1 krutopřísně těžkém zápočtu, které mě ještě čekají... :)

A tobě také hodně štěstí :)

2 Elis Elis | Web | 7. ledna 2016 v 22:44 | Reagovat

Jéhe, no tak to mě těší, že druhák magisterského studia není tak šílený, pro mě třeťáka bakalářského programu je to teda letos síla a jsem tak ráda, že už mám po zápočťáku (snad nejhorší týden studentův vůbec).

3 M. M. | Web | 8. ledna 2016 v 9:37 | Reagovat

[1]: Jo, tak to je přesně ono! Mě sice, když jsem se naučila, nikdy nevyhodili, ale ti lidé, co se na to ani nekoukli a stejně to dali, mě vždycky dost štvali. Spravedlnost zkrátka moc nefunguje... ale tak to víceméně bylo, je a bude vždycky a hlavní je naučit se tím moc nerozčilovat a brát to všechno tak nějak v klidu. A ono je to pak všechno daleko lehčí :-) Díky a hodně štěstí i tobě!

[2]: Taky jsem měla bakalářský třeťák šílený. A ten druhák je pro mě teď pohodový proto, že jsem se rozhodla si magistra o rok prodloužit, abych stihla napsat kvalitní diplomku. Kdybych končila studium, tak si takhle asi nevýskám... takže mám teď jenom normální zkoušky a státnice zatím nechávám plavat a je to pohodička :-) Tak držím palce, ať ti ten třeťák rychle a úspěšně uteče!

4 Klára Klára | 11. ledna 2016 v 21:19 | Reagovat

Škoda že takové věci člověk zjistí až v posledním ročníku, viď? Ale i to se počítá, drž se toho. Pro kohokoli, kdo by tě neznal, působí článek asi velmi podivně, ale my - šílení poctivci - ti rozumíme:-)

5 Njina Athys Njina Athys | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 20:54 | Reagovat

Á, sakra! Znám snaživého génia! Jupí jej! ;-)
Já šílím už jenom ze čtvrťáku na gymplu a z poznatků důležitých pro přijímací zkoušky na vejšky, co si tlačim do hlavy snad už i ušima... Pomalu, vlastně už celkem slušnym tempem, začínám šílet - a ty děláš magistra a jsi v pohodě.
Hmmm... Co z toho plyne? Že tvojí hlavu bych chtěla mít (ale bojím se, že by se mi nehodila k batohu!) :-D

Nu co, hodně štěstí (které ty samozřejmě potřebovat nebudeš... :D )

6 M. M. | Web | 21. ledna 2016 v 19:37 | Reagovat

[4]: Pozdě, ale přece! Jsem ráda i za to :-) Třeba si z toho něco vezmu i do života :-) Šílení poctivci sobě!

[5]: No tak génia snad přímo ne... ale snaživce každopádně. Můžu tě uklidnit - u mnoha vysokých škol je přijímací zkouška v podstatě ta nejtěžší. Takže držím palce na maturitu a přijímačky a věřím, že potom už to půjde :-) A můžu tě ujistit, že v mojí hlavě je spousta věcí, které rozhodně nejsou záviděníhodné. Ale snažím se s nimi něco dělat :-) Hodně štěstí i tobě!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama